Skutečný duchovní boj: Proč gnostici nebojují proti lidem, ale proti temnotě
Nedávno se pod nádhernou, zpívanou modlitbou za „Gnostické znovuzrození“ odehrála diskuze, která dokonale ilustruje propastný rozdíl ve vnímání duchovní cesty. Zatímco samotná modlitba prosí o sílu, propojení s duchovním zdrojem a pochopení toho, jak být skutečně „živými lidmi“, jeden z diskutujících její poselství naprosto překroutil. Ve svém příspěvku začal plamenně vyhlašovat boj „proti pozemským zlým lidským duchům“.
Vedeme boj i proti pozemským zlým lidským duchům, kteří se ustavičně rouhají Otci,Synu a Duchu svatému… jedinému pravému stvořiteli,spasiteli a vykupiteli lidstva… Ježíši Kristu. Amen!
¹ Někteří říkají, že vzkříšení je nemožné. Jiní, že je jen pro budoucnost. Ale pravda je jiná: vzkříšení je skutečné, už teď, pro ty, kdo ho poznají. ² Je to jako semeno, které se schovává v zemi – vypadá mrtvé, ale uvnitř žije. Když přijde čas, prorazí povrch, stane se stromem. Tak je to s námi: tělo je země, duch je semeno. Smrt je jen spánek, z něhož se probouzíme. ³ Proč by Otec, který stvořil všechno, nechal své děti v temnotě? Ne, on nás volá zpět. ⁴ Vzkříšení není o mase, které se rozpadá – to je jen stín. Pravé vzkříšení je probuzení duše, poznání Otce, návrat do Plnosti. ⁵ Když Syn přišel, ukázal nám cestu: zemřel, ale žije. Ne v těle, které trpí, ale v duchu, který je věčný. ⁶ My také – když pochopíme, že jsme jeho, že jsme z něho vyšli – už jsme vzkříšení. ⁷ Někteří se bojí smrti, protože myslí na tělo. Ale proč? Tělo je šat, který odložíme. Duch zůstane. ⁸ A když se vrátíme k Otci, šat se nevrátí – zůstane v prachu. ⁹ Tak nečekej na poslední den. Vzkříšení je teď: když se obrátíš dovnitř, když poznáš pravdu, když se staneš plným. Pak smrt ztratí moc, protože už jsi živý v tom, co je nad smrtí. ¹⁰ Proto pravím: Buď střízlivý, buď bdělý, buď poznáním. Vzkříšení není událost – je to stav. A ten stav máš v sobě. Amen.
¹ Evangelium pravdy je radost pro ty, kdo přijali od Otce pravdy dar poznání ho skrze moc Slova, které vyšlo z Plnosti a je v myšlení a mysli Otce. ² To je ten, koho nazývají Spasitelem – protože to je jméno díla, které musí vykonat pro vykoupení těch, kdo Otce nepoznali. ³ Jméno evangelia je zjevení naděje, protože to je objev těch, kdo ho hledají – neboť všechno hledalo toho, od něhož vyšlo. ⁴ Všechno bylo uvnitř něho, toho neohraničeného, nepochopitelného, který je lepší než každá myšlenka. ⁵ Neznalost Otce přinesla hrůzu a strach. A hrůza se stala hustá jako mlha, takže nikdo nemohl vidět. ⁶ Proto chyba zesílila. Ale pracovala na své hmotné látce marně, protože pravdu nepoznala. ⁷ Byla v tvaru, který si vytvořila, připravovala se v moci a kráse, aby nahradila pravdu. ⁸ To ale nebylo ponížení pro toho neohraničeného, nepochopitelného. ⁹ Neboť hrůza, zapomnění a tvar lži byly jako nic, zatímco pravda je nezměnitelná, neotřesená, úplně krásná. ¹⁰ Proto chybu neber příliš vážně. Protože neměla kořen, byla v mlze vůči Otci, připravovala skutky, zapomnění a strachy, aby oklamala ty, kdo jsou uprostřed, a učinila je zajatci. ¹¹ Zapomnění chyby se nezjevilo. Nestalo se světlem vedle Otce. ¹² Zapomnění u Otce neexistovalo, ačkoli existovalo kvůli němu. ¹³ Co u něho existuje, je poznání – to bylo zjeveno, aby zapomnění bylo zničeno a aby poznali Otce. ¹⁴ Protože zapomnění existovalo kvůli neznalosti Otce, když ho poznají, od té chvíle zapomnění přestane být. ¹⁵ To je evangelium toho, koho hledají – zjevil ho dokonalým skrze milosrdenství Otce jako skrytou záhadu, Ježíše Krista. ¹⁶ Skrze něho osvítil ty, kdo byli v temnotě kvůli zapomnění. Osvítil je a dal jim cestu. ¹⁷ A ta cesta je pravda, kterou je učil. ¹⁸ Proto se chyba na něho rozzlobila, pronásledovala ho. Byla jím znepokojena, tak ho oslabila. ¹⁹ Byl přibit na kříž. Stal se plodem poznání Otce. ²⁰ Neporušil je, když z něho jedli – naopak, kdo z něho jedli, radovali se z tohoto objevu. ²¹ A on je našel v sobě, oni ho našli v sobě – toho neohraničeného, nepochopitelného, dokonalého Otce, který stvořil všechno, v němž všechno je a který všechno postrádá, protože si v sobě uchoval jejich dokonalost, kterou nedal všemu. ²² Otec nebyl žárlivý. Jaká žárlivost by mohla být mezi ním a jeho údy?
