EVANGELIUM PRAVDY

¹ Evangelium pravdy je radost pro ty, kdo přijali od Otce pravdy dar poznání ho skrze moc Slova, které vyšlo z Plnosti a je v myšlení a mysli Otce. ² To je ten, koho nazývají Spasitelem – protože to je jméno díla, které musí vykonat pro vykoupení těch, kdo Otce nepoznali. ³ Jméno evangelia je zjevení naděje, protože to je objev těch, kdo ho hledají – neboť všechno hledalo toho, od něhož vyšlo. ⁴ Všechno bylo uvnitř něho, toho neohraničeného, nepochopitelného, který je lepší než každá myšlenka. ⁵ Neznalost Otce přinesla hrůzu a strach. A hrůza se stala hustá jako mlha, takže nikdo nemohl vidět. ⁶ Proto chyba zesílila. Ale pracovala na své hmotné látce marně, protože pravdu nepoznala. ⁷ Byla v tvaru, který si vytvořila, připravovala se v moci a kráse, aby nahradila pravdu. ⁸ To ale nebylo ponížení pro toho neohraničeného, nepochopitelného. ⁹ Neboť hrůza, zapomnění a tvar lži byly jako nic, zatímco pravda je nezměnitelná, neotřesená, úplně krásná. ¹⁰ Proto chybu neber příliš vážně. Protože neměla kořen, byla v mlze vůči Otci, připravovala skutky, zapomnění a strachy, aby oklamala ty, kdo jsou uprostřed, a učinila je zajatci. ¹¹ Zapomnění chyby se nezjevilo. Nestalo se světlem vedle Otce. ¹² Zapomnění u Otce neexistovalo, ačkoli existovalo kvůli němu. ¹³ Co u něho existuje, je poznání – to bylo zjeveno, aby zapomnění bylo zničeno a aby poznali Otce. ¹⁴ Protože zapomnění existovalo kvůli neznalosti Otce, když ho poznají, od té chvíle zapomnění přestane být. ¹⁵ To je evangelium toho, koho hledají – zjevil ho dokonalým skrze milosrdenství Otce jako skrytou záhadu, Ježíše Krista. ¹⁶ Skrze něho osvítil ty, kdo byli v temnotě kvůli zapomnění. Osvítil je a dal jim cestu. ¹⁷ A ta cesta je pravda, kterou je učil. ¹⁸ Proto se chyba na něho rozzlobila, pronásledovala ho. Byla jím znepokojena, tak ho oslabila. ¹⁹ Byl přibit na kříž. Stal se plodem poznání Otce. ²⁰ Neporušil je, když z něho jedli – naopak, kdo z něho jedli, radovali se z tohoto objevu. ²¹ A on je našel v sobě, oni ho našli v sobě – toho neohraničeného, nepochopitelného, dokonalého Otce, který stvořil všechno, v němž všechno je a který všechno postrádá, protože si v sobě uchoval jejich dokonalost, kterou nedal všemu. ²² Otec nebyl žárlivý. Jaká žárlivost by mohla být mezi ním a jeho údy?

²³ I kdyby věčný bytost přijal jejich dokonalost, nemohli by se přiblížit dokonalosti Otce – protože ji uchoval v sobě, dal ji jako cestu návratu k němu a jako poznání jedinečné v dokonalosti. ²⁴ On je ten, kdo uspořádal všechno, v němž všechno existovalo a který všechno postrádá. ²⁵ Jako ten, o kom někteří nevědí, chce, aby ho poznali a milovali. Co všechno postrádalo, ne-li poznání Otce? ²⁶ Stal se průvodcem, tichým a klidným. Uprostřed školy přišel a mluvil Slovo jako učitel. ²⁷ Ti, kdo se považovali za moudré, přišli ho zkoušet. Ale on je zahanbil jako prázdné hlavy. Nenávist k němu měli, protože opravdu moudří nebyli. ²⁸ Potom přišly i děti, ty, které mají poznání Otce. Když zesílily, byly učeny před tváři Otce. ²⁹ Poznali a byli poznáni. Byli oslaveni a vzdali slávu. ³⁰ V jejich srdci se zjevila živá kniha Živého – kniha napsaná v myšlení a mysli Otce, před stvořením všeho v jeho nepochopitelné části. ³¹ To je kniha, kterou nikdo nemohl vzít, protože byla vyhrazena tomu, kdo ji vezme a bude zabit. ³² Nikdo se nemohl zjevit mezi těmi, kdo věřili v spásu, dokud se kniha neobjevila. ³³ Proto byl soucitný, věrný Ježíš trpělivý byl ve svém utrpení, dokud knihu nevzal – protože věděl, že jeho smrt znamená život pro mnohé. ³⁴ Jako u závěti, která ještě nebyla otevřena, je majetek zesnulého pána skrytý, tak i všechno bylo skryté, dokud Otec všeho byl neviditelný a jedinečný v sobě, v němž má každý prostor svůj zdroj. ³⁵ Proto Ježíš přišel. Vzal tu knihu jako svou. Byl přibit na kříž. Připevnil otcovo nařízení na kříž. ³⁶ Ach, jaké velké učení! Ponížil se až k smrti, ač je oděn věčným životem. ³⁷ Odložil ty pomíjivé hadry, oblékl se do neporušitelnosti, kterou mu nikdo nemůže vzít. ³⁸ Vstoupil do prázdné oblasti strachů, prošel před těmi, kdo byli svlečeni zapomněním – jako poznání a dokonalost, hlásal věci v srdci Otce, a tak se stal moudrostí těch, kdo přijali poučení. ³⁹ Ale ti, kdo mají být poučeni – živí, zapsaní v knize živých – učí se sami, přijímají poučení od Otce, obracejí se k němu znovu. ⁴⁰ Protože dokonalost všeho je u Otce, musí všechno vystoupit k němu. ⁴¹ Proto kdo má poznání, bere si, co mu patří, a přitahuje to k sobě. ⁴² Kdo je nevědomý, je nedokonalý – a to je velká nedokonalost, protože postrádá, co ho učiní dokonalým. ⁴³ Protože dokonalost všeho je u Otce, musí všechno vystoupit k němu a každý si vzít, co je jeho. ⁴⁴ On je zapsal první, připravil je, aby je dal těm, kdo od něho přišli. ⁴⁵ Ti, jejichž jména znal první, byli voláni poslední – takže ten, kdo má poznání, je ten, jehož jméno Otec vyslovil. ⁴⁶ Kdo nemá jméno vyslovené, je nevědomý. Jak může slyšet, když jeho jméno nebylo vysloveno? ⁴⁷ Kdo zůstane nevědomý až do konce, je tvor zapomnění a zahyne s ním. ⁴⁸ Proč ti ubožáci nemají jméno, proč nemají hlas? ⁴⁹ Proto kdo má poznání, je shůry. Když je volán, slyší, odpovídá, obrací se k tomu, kdo volal, vystupuje k němu a ví, jak je volán. ⁵⁰ Protože má poznání, činí vůli toho, kdo volal. Chce ho potěšit, nachází odpočinek, dostává určité jméno. ⁵¹ Ten, kdo má poznání, ví, odkud přišel a kam jde – jako ten, kdo se opil, vystřízlivěl, vrátil se k sobě a obnovil, co je jeho. ⁵² Obrátil mnohé od chyby. Šel před nimi na jejich místa, odkud odešli, když bloudili kvůli hloubce toho, kdo obklopuje každý prostor, zatímco nic ho neobklopuje. ⁵³ Byl to velký div, že byli u Otce, aniž ho znali, a mohli odejít sami – protože ho nemohli pojmout a poznat, v kom byli, neboť jeho vůle ještě nevyšla z něho. ⁵⁴ Zjevil ji jako poznání, s nímž souhlasí všechny jeho emanace – poznání živé knihy, kterou zjevil aiónům nakonec jako své písmena. ⁵⁵ Ukázal jim, že to nejsou jen samohlásky ani souhlásky, aby je četli a mysleli prázdno – naopak, jsou písmena, která nesou pravdu. ⁵⁶ Vyslovují se jen tehdy, když jsou známa. Každé písmeno je dokonalou pravdou, jako dokonalá kniha – písmena napsaná rukou jednoty, protože Otec je napsal pro aióny, aby skrze ně poznali Otce. ⁵⁷ Zatímco jeho moudrost zůstává v něm, Slovo sestupuje a vrací se – jako světlo, které osvětluje temnotu, jako dech, který oživuje prach. ⁵⁸ Všechno se vrací k němu, ten kdo je počátek a konec, kdo je plnost bez konce. ⁵⁹ A tak končí zapomnění, začíná radost věčná. Amen.

THE GOSPEL OF TRUTH

¹ The gospel of truth is a joy for those who have received from the Father of truth the gift of knowing him through the power of the Word, which proceeded from the Fulness and is in the mind and mind of the Father. ² This is the one whom they call the Saviour—for this is the name of the work which he must do for the redemption of those who have not known the Father. ³ The name of the gospel is the revelation of hope,  for this is the discovery of those who seek Him—for all things have sought Him from whom they proceeded. ⁴ Everything was inside him, the limitless, the incomprehensible, which is better than any thought. ⁵ Ignorance of the Father brought terror and fear. And the horror became as thick as a fog, so that no one could see. ⁶ That is why the error has intensified. But she worked on her material matter in vain, because she did not know the truth. ⁷ It was in the form it had created, preparing itself in power and beauty to replace the truth. ⁸ But this was not a humiliation for the unbounded, incomprehensible. ⁹ For horror, forgetfulness, and the form of a lie were like nothing, while the truth is unchangeable, unshaken, utterly beautiful. ¹⁰ Therefore, do not take the mistake too seriously. Because it had no root, it was in a mist towards the Father, preparing deeds, forgetfulness and fears to deceive those in the midst and make them captives. ¹¹ The forgetfulness of the error did not appear. He did not become a light beside the Father. ¹² Forgetfulness did not exist with the Father, although it existed because of him. ¹³ What exists in him is knowledge – this was revealed so that oblivion might be destroyed and that they might know the Father. ¹⁴ Because forgetfulness existed because of ignorance of the Father, when they know him, from that moment on, forgetfulness ceases to be. ¹⁵ This is the gospel of him whom they seek—revealed to perfection through the mercy of the Father as a hidden mystery, Jesus Christ. ¹⁶ Through him he enlightened those who were in darkness because of oblivion. He enlightened them and gave them a way. ¹⁷ And that way is the truth that he taught them. ¹⁸ That is why the bug got angry with him, it pursued him. She was worried about him, so she weakened him. ¹⁹ He was nailed to the cross. He became the fruit of the knowledge of the Father. ²⁰ He did not break them when they ate of Him; on the contrary, those who ate of Him rejoiced at this discovery. ²¹ And he found them in himself, they found him in themselves – that unlimited, incomprehensible, perfect Father who created all things, in whom all things are and who lacks all things, because he preserved in himself their perfection, which he did not give to all. ²² The father was not jealous. What jealousy could there be between him and his members? ²³ Even if the eternal being accepted their perfection, they could not approach the perfection of the Father, because he preserved it in himself, gave it as a way of return to him and as a knowledge unique in perfection. ²⁴ He is the one who ordered all things, in whom all things existed and who lacks all things. ²⁵ As one of whom some do not know, he wants to be known and loved. What was lacking if not the knowledge of the Father? ²⁶ He became a guide, quiet and peaceful. In the middle of the school, he came and spoke the Word as a teacher. ²⁷ Those who considered themselves wise came to test him. But he put them to shame like empty heads. They hated him because they weren’t really wise. ²⁸ Then the children came, those who have the knowledge of the Father. When they were strong, they were taught before the Father. ²⁹ They have known and have been known. They were glorified and gave up glory. ³⁰ A living book of the Living One appeared in their hearts—a book written in the mind and mind of the Father, before the creation of everything in its incomprehensible part. ³¹ This is a book that no one could take, because it was reserved for the one who would take it and kill it. ³² No one could appear among those who believed in salvation until the book appeared. ³³ That is why he was compassionate, faithful Jesus was patient in his suffering until he took the book – because he knew that his death meant life for many. ³⁴ As in the case of a will that has not yet been opened, the property of the deceased master is hidden, so everything was hidden until the Father of all was invisible and unique in himself, in whom every space has its source. ³⁵ That is why Jesus came. He took the book as his own. He was nailed to the cross. He fastened his father’s decree to the cross.

³⁶ Oh, what a great teaching! He humbled himself unto death, though he is clothed with eternal life. ³⁷ He put aside those perishable rags, clothed himself in an incorruptibility that no one can take away from him. He entered the empty realm of fear, passed before those who were stripped of oblivion—as knowledge and perfection, proclaiming things in the heart of the Father, and thus becoming the wisdom of those who received instruction. But those who are to be instructed – the living, written in the book of the living – learn on their own, receive instruction from the Father, turn to him again. Since the perfection of all things is with the Father, all things must ascend to him. ⁴¹ Therefore he who has knowledge takes what belongs to him and draws it to himself. ⁴² He who is ignorant is imperfect, and this is a great imperfection, because he lacks what makes him perfect. ⁴³ Since the perfection of all things is with the Father, all things must ascend to him and each one take.  what is his. He wrote them down first, and prepared them to give to those who came from him. ⁴⁵ Those whose names he knew first were called last—so that he who has knowledge is the one whose name the Father has pronounced. ⁴⁶ He who does not have a name pronounced is ignorant. How can he hear when his name has not been spoken? ⁴⁷ He who remains ignorant to the end is a creature of oblivion and will perish with it. ⁴⁸ Why don’t these poor people have a name, why don’t they have a voice? ⁴⁹ Therefore, he who has knowledge is from above. When he is called, he hears, he answers, he turns to the one who called, he goes out to him and knows how he is called. ⁵⁰ Because He has knowledge, He does the will of the one who called. She wants to please him, she finds rest, she gets a certain name. ⁵¹ He who has knowledge knows where he came from and where he is going, like one who got drunk, sobered up, returned to himself, and restored what is his. ⁵² He turned many things wrong. He went before them to their places, from where they had gone when they wandered because of the depth of the one who surrounds each space, while nothing surrounds it. ⁵³ It was a great wonder that they were with the Father without knowing him, and that they could go away on their own, because they could not comprehend him and know in whom they were, for his will had not yet gone out of him. ⁵⁴ He revealed it as the knowledge with which all his emanations agree—the knowledge of the living book, which he finally revealed to the Aions as his letters. ⁵⁵ He showed them that they are not just vowels or consonants to read and mean empty – on the contrary, they are letters that carry the truth. ⁵⁶ They are pronounced only when they are known. Each letter is a perfect truth, like a perfect book—letters written by the hand of unity, because the Father wrote them for the aions, that through them they might know the Father. ⁵⁷ While his wisdom remains in him, the Word descends and returns—like a light that illuminates the darkness, like a breath that revives dust. ⁵⁸ Everything returns to Him, the One who is the beginning and the end, the One who is fullness without end. ⁵⁹ And so oblivion ends, eternal joy begins. Amen.