Co skutečně říkají prameny z Nag Hammádí o Neviditelném Duchu, Barbeló, Sétovi, Kristu a cestě člověka ke světlu
O Sethiánství lze napsat mnoho. Lze je definovat, systematizovat, zařadit do dějin gnosticismu a vysvětlovat pomocí moderních teorií. Tento článek však volí jiný postup. Jeho otázka je jednodušší a zároveň náročnější: Co skutečně říkají samotné texty?
Základem je zde kontrolní verze Codexu Nag Hammádí – gnostické studium, zejména texty, v nichž se objevují postavy a motivy spojené se Sétem, Barbeló, Neviditelným Duchem, Autogenem, Archonty, Sétovým pokolením a cestou poznání. Samotný soubor zároveň upozorňuje, že hranaté závorky označují rekonstruovaná místa tam, kde je původní text poškozen nebo nedochován. Proto je nutné číst tyto pasáže s vědomím, že ne všechna slova mají stejný stupeň textové jistoty.
Hned na začátku je také nutné říci něco důležitého. Texty, které zde budeme číst vedle sebe, nejsou jednou knihou a nemluví jedním hlasem. Janův apokryfon rozvíjí rozsáhlou kosmologii. Evangelium Egypťanů staví do středu Velkého Neviditelného Ducha, Barbeló, Autogena a Séta. Zjevení Adamovo vypráví o ztrátě prvního poznání a o Sétovi jako příslušníku „velkého pokolení“. Tři stély Sethovy mají hymnický a liturgický charakter. Zostrianos, Marsanes, Allogenés a Trimorfní Protennoia otevírají další podoby cesty k transcendentní skutečnosti. V samotném kodexu se tyto texty skutečně nacházejí vedle sebe, ale jejich literární forma i důraz se liší.
Cílem proto není vytvořit uměle dokonale jednotný systém. Pokud budou texty mluvit shodně, jejich shodu zaznamenáme. Pokud se budou lišit, ponecháme rozdíl.


