- (30) – 2025 – KVALITNÍ VÝUKA HISTORIE S FILIPEM: MAHÁBHÁRATA, ANEB PROČ MŮŽE BÝT KRIŠNA PARAMÉŠVAROU – https://youtu.be/7xMj3H5ML4Y
- (50) – 2024 – GNOSTICKÝ VHLED – EGO VS. DEMIURG – https://youtu.be/A3qwL7I5Xrs
- Krišna plný paradoxů – https://youtu.be/9mMvffOFJ10
- Krishna božský génius nebo válečný stratég – https://www.youtube.com/watch?v=i9iVZ4czzgI
- Děsivá tlama času a naše svoboda – https://youtu.be/D6As5OVW_Ec
- BHAGAVADGÍTA – PRO A PROTI – https://www.youtube.com/playlist?list=PLB9hmw74G5T4
- PREZENTACE – KRIŠNA VS DEMIURG – KOMPLETNÍ PREZENTACE je umístěna do souborů https://www.facebook.com/groups/962463136072030
- ZJEVENÍ JANOVO: KNIHA, KTERÁ DO KÁNONU (TÉMĚŘ) NEPATŘÍ
Myšlenka, že Zjevení Janovo (Apokalypsa) představuje cizorodý prvek, který do Nového zákona organicky nezapadá a jehož kanonizace byla spíše historickým kompromisem (nebo přímo „falešnou kanonizací“), má velmi silné opodstatnění. Z hlediska textové kritiky a historie formování biblického kánonu patří přijetí tohoto spisu mezi nejvíce kontroverzní kapitoly raného křesťanství.
Zde je podrobný rozbor hlavních argumentů a historických okolností, které zpochybňují právoplatné místo Zjevení v novozákonním kánonu:
- Textově-kritický a lingvistický problém autorství
Základním kamenem kánonu mělo být apoštolské autorství. Církevní tradice přisoudila Zjevení apoštolu Janovi (autorovi Janova evangelia). Z čistě lingvistického a literárního hlediska je to však prakticky nemožné.
Jazyková propast: Řečtina Janova evangelia je plynulá, teologicky vybroušená a konceptuální (např. koncept Logu). Naproti tomu řečtina Zjevení je plná hebraismů, gramatických chyb a neobvyklých syntaktických konstrukcí.
Historická kritika: Tohoto rozporu si všiml již ve 3. století biskup Dionýsius Alexandrijský. Provedl na tehdejší dobu brilantní textově-kritickou analýzu, ve které porovnal styl, slovní zásobu a teologii Evangelia a Zjevení, a dospěl k jednoznačnému závěru, že tyto dva texty nemohl napsat stejný člověk. Autorství připsal tzv. Janu Staršímu (Presbyterovi), nikoliv apoštolovi.
- Rozkol mezi Východem a Západem
Kanonizace Zjevení nebyla univerzálním konsenzem, ale spíše vítězstvím západní církve nad východní.
Západní přijetí: Západní církev (Řím, Kartágo) s autory jako Justin Mučedník nebo Irenaeus z Lyonu přijala Zjevení poměrně brzy, především díky jeho užitečnosti v dobách pronásledování křesťanů.
Východní odmítání: Východní církev (Antiochie, Kappadokie) text po staletí tvrdě odmítala. Významní teologové jako Cyril Jeruzalémský, Řehoř Naziánský nebo Jan Zlatoústý Zjevení ignorovali a nezařazovali ho do svých seznamů posvátných knih. Původní syrský překlad Bible (Pešita) z 5. století Zjevení vůbec neobsahoval a syrská církev ho přijala až mnohem později pod vnějším tlakem.
- Teologické hrozby: Montanismus a chiliasmus
Samotný obsah Zjevení představoval pro raně křesťanskou ortodoxii vážný problém, protože text byl velmi snadno zneužitelný radikálními hnutími.
Montanismus: Toto profétické hnutí ve 2. století se silně opíralo o Zjevení a apokalyptické vize, což vedlo tehdejší biskupy k opatrnosti vůči jakýmkoli novým proroctvím.
Chiliasmus (Mileniarismus): Zjevení 20. kapitola hovoří o doslovném tisíciletém království Krista na zemi. Tuto myšlenku východní teologové (silně ovlivnění řeckou a alexandrijskou filozofií, která preferovala alegorický výklad) považovali za příliš materialistickou, až heretickou. Právě kvůli podpoře chiliasmu bylo Zjevení na Východě vnímáno jako nebezpečný spis.
- Zpochybnění v období reformace
Pochybnosti o Zjevení nezmizely ani po jeho formálním zařazení do kánonu (které bylo definitivně stvrzeno na Západě až na koncilech v Hippo a Kartágu koncem 4. století).
Když Martin Luther ve 16. století překládal Bibli, odsunul Zjevení (spolu s listem Židům, Jakubovým a Judovým listem) do apendixu. Ve své předmluvě z roku 1522 ostře napsal: „Můj duch se s touto knihou nedokáže smířit… Kristus v ní není ani vyučován, ani poznáván.“ Podobné výhrady měli i Huldrych Zwingli a Erasmus Rotterdamský, pro které byl text příliš temný a postrádal jasnou teologickou hodnotu srovnatelnou s evangelii.
Zjevení Janovo je tak ukázkovým příkladem toho, jak kánon nevznikal z čistého a jednohlasného teologického diktátu, ale byl výsledkem složitých bojů o autoritu, lokálních tradic a kompromisů.