EVANGELIUM PRAVDY

¹ Evangelium pravdy je radost pro ty, kdo přijali od Otce pravdy dar poznání ho skrze moc Slova, které vyšlo z Plnosti a je v myšlení a mysli Otce. ² To je ten, koho nazývají Spasitelem – protože to je jméno díla, které musí vykonat pro vykoupení těch, kdo Otce nepoznali. ³ Jméno evangelia je zjevení naděje, protože to je objev těch, kdo ho hledají – neboť všechno hledalo toho, od něhož vyšlo. ⁴ Všechno bylo uvnitř něho, toho neohraničeného, nepochopitelného, který je lepší než každá myšlenka. ⁵ Neznalost Otce přinesla hrůzu a strach. A hrůza se stala hustá jako mlha, takže nikdo nemohl vidět. ⁶ Proto chyba zesílila. Ale pracovala na své hmotné látce marně, protože pravdu nepoznala. ⁷ Byla v tvaru, který si vytvořila, připravovala se v moci a kráse, aby nahradila pravdu. ⁸ To ale nebylo ponížení pro toho neohraničeného, nepochopitelného. ⁹ Neboť hrůza, zapomnění a tvar lži byly jako nic, zatímco pravda je nezměnitelná, neotřesená, úplně krásná. ¹⁰ Proto chybu neber příliš vážně. Protože neměla kořen, byla v mlze vůči Otci, připravovala skutky, zapomnění a strachy, aby oklamala ty, kdo jsou uprostřed, a učinila je zajatci. ¹¹ Zapomnění chyby se nezjevilo. Nestalo se světlem vedle Otce. ¹² Zapomnění u Otce neexistovalo, ačkoli existovalo kvůli němu. ¹³ Co u něho existuje, je poznání – to bylo zjeveno, aby zapomnění bylo zničeno a aby poznali Otce. ¹⁴ Protože zapomnění existovalo kvůli neznalosti Otce, když ho poznají, od té chvíle zapomnění přestane být. ¹⁵ To je evangelium toho, koho hledají – zjevil ho dokonalým skrze milosrdenství Otce jako skrytou záhadu, Ježíše Krista. ¹⁶ Skrze něho osvítil ty, kdo byli v temnotě kvůli zapomnění. Osvítil je a dal jim cestu. ¹⁷ A ta cesta je pravda, kterou je učil. ¹⁸ Proto se chyba na něho rozzlobila, pronásledovala ho. Byla jím znepokojena, tak ho oslabila. ¹⁹ Byl přibit na kříž. Stal se plodem poznání Otce. ²⁰ Neporušil je, když z něho jedli – naopak, kdo z něho jedli, radovali se z tohoto objevu. ²¹ A on je našel v sobě, oni ho našli v sobě – toho neohraničeného, nepochopitelného, dokonalého Otce, který stvořil všechno, v němž všechno je a který všechno postrádá, protože si v sobě uchoval jejich dokonalost, kterou nedal všemu. ²² Otec nebyl žárlivý. Jaká žárlivost by mohla být mezi ním a jeho údy?