| Pojem | Hloubkový výklad (podle Naghammadské gnostické bible) |
| Adam | V gnostickém pojetí není Adam pouhým prvním člověkem, ale spíše bitevním polem mezi světlem a temnotou. Byl stvořen z prachu (hlíny) apozemskými archónty v čele s Jaldabaothem, avšak původně zůstal nehybný a prázdný, protože jeho stvořitelé mu nedokázali vdechnout skutečný život. Teprve když do něj zasáhla vyšší moc – Sofie – a vdechla mu svou světelnou jiskru (ducha), Adam ožil a stal se světlejším a nadřazenějším než samotní jeho stvořitelé. Ze závisti ho archónti uvěznili do hmotného těla a temnoty, aby ho udrželi v nevědomosti, avšak božská jiskra v něm zůstala. |
| Archónti | Démonické mocnosti a vládci hmotného světa (temnoty), které stvořil falešný bůh Jaldabaoth. Mají často zvířecí podoby (např. tvář lva, osla, opice či hada) a vyznačují se slepotou a nevědomostí vůči vyššímu duchovnímu světu. Jejich hlavním cílem je udržet lidstvo v zajetí hmoty skrze strach, falešné zákony a nevědomost. Děsí se probuzeného světla v člověku. |
| Autogenés (Kristus) | Božský Syn, který se „sám zrodil“ a tvoří třetího člena prvotní nebeské trojice (Otec, Matka, Syn). Jako dokonalý eón sestoupil z Pléromatu do těla a hmotného světa, nikoliv aby odčinil hříchy krví, ale aby lidem ukázal cestu zpět ke světlu a přinesl poznání (gnozi). Ačkoliv se ho archónti pokusili zabít, smrt nad jeho světlem nemá žádnou moc. |
| Barbeló | První emanace (myšlenka), která vyšla z Velkého Neviditelného Ducha, a je uctívána jako Matka všech živých. Je to dokonalá, věčná bytost a „světlo nad světlem“, která stála u samého počátku stvoření. Sama požádala Otce o světlo, čímž dala impuls ke zrodu božské trojice a následně celého duchovního uspořádání. |
| Božská jiskra | Úlomek čistého světla a vyššího Ducha, který byl Sofií vložen do prvních lidí, aby je oživil. Tato jiskra je v lidech uvězněna pod nánosy hmoty a temnoty, avšak její podstata je mnohem silnější než jakákoliv moc archóntů. Probuzení této jiskry (rozpomnění se na svůj původ) je podstatou spásy a umožňuje duši návrat do Pléromatu. |
| Církev | V gnostických textech (např. v Tripartitním traktátu) to není pozemská instituce, ale věčná duchovní entita, která existovala od samého počátku u Otce. Skládá se z nezměrného množství dokonalých a svatých duchů (eónů), kteří existují pro slávu Otce a Syna. Ztělesňuje harmonii, jednotu a nebeské shromáždění. |
| Čtyři světla | Mocné duchovní entity (Harmozel, Oroiael, Daveithai a Eleleth), které vycházejí z první božské trojice. Každé z těchto světel disponuje vlastní specifickou mocí a slávou a slouží jim myriády andělů. Tyto bytosti pomáhají strážit duchovní sféry a poskytují ochranu probuzeným duším při jejich vzestupu. |
| Defekt (Vada) | Kosmický omyl a narušení dokonalosti, které vzniklo, když se jedna z božských složek (např. Logos či Sofie) pokusila jednat bez souhlasu Celku, nebo když pohlédla do hlubiny a zapochybovala. Tento defekt zapříčinil vznik rozdělení, temnoty, strachu a iluzorních stínových kopií, z nichž byl následně zformován náš hmotný vesmír. |
| Duchovní rasa (Pneumatici) | Nejvyšší ze tří typů lidské podstaty. Jsou to lidé, kteří v sobě nesou silnou podstatu „světla ze světla“. Když k nim dorazí volání shůry a zjeví se jim pravda, okamžitě a bez váhání ji přijímají, stávají se jedním tělem se Spasitelem a jsou předurčeni k naprosté a dokonalé spáse. |
| Duševní rasa (Psychici) | Prostřední skupina lidí, která je přirovnávána ke „světlu z ohně“. Při setkání s pravdou zpočátku váhají a potřebují být poučeni a vedeni hlasem shůry. Jejich osud není předem dán; mají dvojí určení a na základě svého rozhodnutí se mohou přiklonit buď k dobru (a být spaseni), nebo ke zlu. |
| Eón (Aión) | Věčné božské bytosti, emanace či duchovní principy, které společně tvoří nebeskou Plnost (Pléroma). Otec je pro ně kořenem a pramenem. Existují mimo náš čas a prostor, neustále hledají hlubší poznání nepochopitelného Otce a v dokonalé jednotě a harmonii mu vzdávají slávu. |
| Eucharistie | Gnostický pohled na eucharistii přesahuje fyzický rituál. Samotný Ježíš je eucharistií (v syrštině „pharisatha“ – rozložený), který přišel, aby „ukřižoval svět“. Jeho tělo představuje živé Slovo (chléb života z nebe) a jeho krev je Svatý Duch. Ten, kdo tuto duchovní potravu přijme, získává věčný oděv a život. |
| Eva | Stvořena archónty z Adamova žebra, avšak původně byla prázdná a bezduchá. Ožila, až když do ní Sofie poslala svou jiskru. Eva následně probudila spícího Adama a společně přijali potravu ze stromu poznání, což jim otevřelo oči vůči jejich duchovnímu původu a vymanilo je z iluze Jaldabaotha. |
| Hmotná rasa (Hylici) | Nejnižší lidská přirozenost, která je zcela pohlcena temnotou a hmotou. Tito lidé se světlu vyhýbají, protože odhaluje jejich prázdnotu a ničí jejich vzhled. Nemají v sobě jiskru probuzení, a proto jsou odsouzeni k zániku spolu se stvořeným hmotným světem. |
| Chaos (Temnota) | Beztvará a hrozivá prázdnota, která pochází ze stínu vrženého mimo věčnou říši pravdy. Z tohoto stínu a defektu se zrodila žárlivost a bezedná vodní hmota. Chaos je prostorem nevědomosti, ve kterém operují archónti a z něhož je utkán náš fyzický vesmír. |
| Jaldabaoth (Saklas, Samael) | První archón a falešný stvořitel (demiurg) hmotného světa. Vzešel ze stínu eónu Sofie. Bývá zobrazován jako androgynní zrůda se lvím obličejem a hadím tělem. Je arogantní a slepý; prohlašuje se za jediného Boha, protože z vlastní nevědomosti netuší nic o existenci vyššího světla a své Matky. |
| Křest | Pro gnostiky není křest pouhým omytím vodou, ale hlubokou duchovní transformací. Znamená přijetí světla, odpuštění hříchů a obnovení původní čistoty. Člověk při něm metaforicky svléká špinavý šat světa a obléká si „živého člověka“, čímž přijímá Ducha a stává se Kristem. |
| Logos | Božský princip, Slovo a příčina uspořádání věcí. V některých textech se Logos pohnul, zapochyboval při pohledu do hlubiny, a tím nechtěně způsobil rozdělení a vznik stínových kopií. Později se však odvrátil od zla, modlil se k Otci a ustanovil nový řád pro záchranu a uspořádání stvoření. |
| Norea | Mocná ženská postava, dcera a sestra, která je nositelkou poznání. Sestoupila z výšin, aby pomohla Sofii z temnoty. Když se ji archónti pokusili spoutat, proměnila se v čisté světlo a oslepila je. Slouží jako duchovní průvodkyně těch, kteří hledají pravdu a mají uši k slyšení. |
| Otec (Hlubina) | Absolutní, transcendentní a nevyzpytatelný kořen veškerého bytí. Existoval dříve než cokoliv jiného. Je nezrozený, neomezený, neměnný a představuje samotnou Úplnost. Nelze ho plně pojmout lidskou myslí ani popsat slovy; přebývá v dokonalém tichu a plodí ze své vlastní myšlenky. |
| Plnost (Pléroma) | Dokonalá, nehmotná říše světla, která je domovem vznešeného Otce a všech eónů. V Pléromatu neexistuje žádný nedostatek, rozdělení ani stín. Je to konečný cíl a domov, ke kterému musí všechny probuzené božské jiskry (duše) po svém vysvobození z hmoty nakonec vystoupit a vrátit se. |
| Pravda | Neotřesitelná, nezměnitelná a dokonalá podstata. Aby mohla být ve hmotném světě pochopena, nepřišla do světa nahá, ale zahalená v symbolech, obrazech a podobenstvích. Poznání této pravdy ničí mlhu zapomnění a osvobozuje uvězněné lidské duše. |
| Sofie (Moudrost) | Nejmladší z eónů, jejíž touha tvořit (nebo poznat Otce) bez božského partnera vedla k narušení řádu. Z jejího stínu a omylu svévolně vzešel Jaldabaoth a hmotný vesmír. Sofie svého činu litovala, plakala nad ztrátou světla a následně se aktivně podílí na záchraně lidí tím, že do nich vkládá oživující duchovní dech. |
| Strom poznání | Strom v ráji, ze kterého Adam a Eva pojedli. Zatímco falešní vládci (archónti) ho zakázali, pojedení z něj přineslo prvním lidem gnozi – otevřelo jim oči a umožnilo jim poznat svou skutečnou, duchovní podstatu. Za toto probuzení z iluze je Jaldabaoth proklel a vyhnal z ráje. |
| Svatební komnata | Nejvyšší mystérium a svátost, nadřazená i samotnému křtu. Symbolizuje dokonalé, netělesné spojení rozdělených principů – mužského a ženského (duše a jejího nebeského ducha) v naprostou jednotu. Kdo do ní vstoupí, je chráněn před všemi démonskými silami a stává se navždy svobodným. |
| Světská jména | Klamné pojmy a iluzorní štítky, které archónti a vládci světa zneužívají k oklamání lidstva. Záměrně přebírají jména vyhrazená dobru a nebeským skutečnostem a přiřazují je k pozemským, nedobrým věcem, aby svobodné lidské duše zmátli, zotročili a trvale je připoutali k hmotě. |
| Syn (Slovo) | Prvorozený a jediný Syn, který existuje ve stejné podstatě (homoúsios) s nepoznatelným Otcem. Je to on, kdo jako dokonalé Slovo, světlo a Spasitel sestupuje do temnoty zapomnění, aby probudil ty, kteří spí, přinesl jim poznání (gnozi) a ukázal jim cestu zpět do Plnosti. |
| Velký Neviditelný Duch | Nejvyšší božský princip, který je první, naprosto dokonalý a stojí nekonečně vysoko nad vším stvořeným. Nemá žádný hmotný tvar ani lidskou podobu; je to čisté, věčné světlo, které nelze spatřit fyzickým okem a je zdrojem veškeré existence před počátkem času. |
| Vzkříšení | Gnostické vzkříšení není chápáno jako budoucí oživení mrtvých fyzických těl na konci věků. Je to aktuální, vnitřní stav probuzení. Nastává tehdy, když člověk prohlédne iluzi hmoty, pozná svou božskou podstatu a obrátí se k Otci. Ten, kdo toto pozná, „vstal z mrtvých“ již zaživa a smrt nad ním ztrácí moc. |
| Zapomnění | Temný stav duchovní amnézie, do kterého upadly duše po pádu do hmoty. Vzniklo jako důsledek neznalosti Otce a působí jako hustá mlha, která lidem brání vidět pravdu. Jakmile však člověk skrze Spasitele pozná svůj pravý původ, toto zapomnění okamžitě přestává existovat. |
