Kapitola 1: Gnostické probuzení a podstata gnóze

1.1 Iluze lidských náboženství a povaha Skutečného Boha

Veškeré lidské náboženské konstrukce a formy Boha představují pouze marné a ztracené pokusy o získání moci nad božstvím. Člověk se v takových systémech neklaní skutečnému přesahu, ale naopak se snaží, aby se božství klanělo jemu a sloužilo jeho pozemským cílům. Pokud je v čele náboženství stvořitelské nižší božstvo – Demiurg, je jakákoli snaha o reformu takového systému naprostou ztrátou času. Co je shnilé od samotných základů, musí nevyhnutelně padnout samo, neboť v těchto systémech nesmí být živoucí Božství nikdy zkoumáno svobodně.

Skutečný gnostický Jediný Pravý Dobrý Bůh nevyžaduje, aby se mu kdokoli klaněl. Jeho sláva je již nyní nekonečná a nepotřebuje uctívání. Místo kultického otroctví tento Skutečný Bůh hledá každého jednotlivého člověka a přistupuje ke každému jeho vlastní, naprosto jedinečnou cestou. Lidské bytosti jsou pro něj natolik zásadní, že ke každé individualitě hledá specifickou cestu Života. Z tohoto ontologického faktu vyplývá základní gnostické právo: každý člověk má plné a nezadatelné právo se svobodně ptát po Božství. Skutečné pravé Božství k jednotlivci přijde zcela jedinečným způsobem, což znamená, že cesta jednoho člověka k Pravému Bohu nebude nikdy identická s cestou jeho bližního. Existuje přesně tolik Božských cest, kolik existuje lidí.

Gnóze je jedinou pravou stezkou svobodného zkoumání a setkání se skutečným gnostickým Jediným Pravým Dobrým Bohem. Bez tohoto přímého setkání nelze žádnou náboženskou stezku považovat za pravdivou ani autentickou. Toto setkání rodí svobodné lidi – Přátele Boží – a nikdy nevede k naukám o falešné poslušnosti či podřízenosti. V žádném náboženství či spiritualitě nesmí být člověk nazýván otrokem nebo služebníkem Božím, neboť Božstvo, které by ke své slávě potřebovalo lidského otroka, žádnou přirozenou slávu nemá.