1. Úvod: Od biblické záhady ke gnostickému válečníkovi světla
Vzdáváme nyní úctu autorům hlubokých vizionářských a apokalyptických textů. Přesouváme se k devátému kodexu z Nag Hammádí a k postavě, která odjakživa fascinovala teology, mystiky i historiky.
V tradičním Starém zákoně se Melchisedek objevuje jako záhadná postava, která žehná Abrahamovi. Přesné a plné znění v knize Genesis, dostupné v Českém ekumenickém překladu na platformě bibleserver.com, zní takto:
¹⁸ Melchisedek, král Šálemu, přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. ¹⁹ Požehnal mu: „Požehnán buď Abram od Boha Nejvyššího, jemuž patří nebesa i země. ²⁰ Požehnán buď Bůh Nejvyšší, že ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. (Genesis 14,18–20)
V Listu Židům v Novém zákoně je tento obraz rozšířen a Melchisedek je již vykreslen jako přímý předobraz věčného Krista (Český ekumenický překlad, bibleserver.com):
¹ Tento Melchisedek, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel od vítězství nad králi, a požehnal mu. ² Abraham mu také dal desátek ze všeho. Jeho jméno se vykládá jako král spravedlnosti, dále je to král Sálemu, to jest král pokoje. ³ Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy. (Židům 7,1–3)
Avšak gnostický traktát Melchisedek (Nag Hammadi IX,1) ho povyšuje na zcela novou, kosmickou úroveň. Zde Melchisedek není pouhým pozemským králem, ale nebeským poslem, vtěleným eonem a bojovníkem světla, který je povolán zničit nadvládu Archontů. Traktát představuje fascinující syntézu gnostické liturgie, křesťanské apokalyptiky a radikálního odmítnutí starozákonních zvířecích obětí.
Kritická religionistická studie o dvou podobách Ježíše v raném křesťanství a pozdějších gnostických tradicích (Část 1/4)
Úvod: Jeden Ježíš, nebo více podob Krista?
Ježíš z Nazareta patří k nejvlivnějším postavám světových dějin. Přestože se na jeho historické existenci mezi odborníky vede podstatně menší spor než na otázce, co přesně učil a jak jeho vlastní působení interpretovali jeho následovníci, neexistuje jediný jednoduchý a historicky neutrální „obraz Ježíše“.
Už samotný Nový zákon představuje několik odlišných portrétů Ježíše. Ježíš Markova evangelia není totožný s Ježíšem Matoušovým, Lukášovým ani Janovým. Nejde přitom pouze o rozdíly ve stylu. Jednotliví evangelisté zdůrazňují jiné aspekty Ježíšovy identity, jeho vztahu k Bohu, Zákonu, učedníkům, chrámu, židovství, spáse a vlastní smrti.
Vedle těchto kanonických portrétů existoval v prvních staletích křesťanství rozsáhlý prostor dalších interpretací. Některé z nich se zachovaly v textech objevených v Nag Hammádí. Tyto texty dnes označujeme souhrnně jako gnostické, přestože samotný pojem „gnosticismus“ je v současné religionistice předmětem metodologické diskuse a jednotlivé tradice nelze jednoduše považovat za jednu jednotnou náboženskou soustavu.
Právě zde vzniká zásadní otázka této studie: Jaký je rozdíl mezi Ježíšem, kterého představují kanonická evangelia, a Ježíšem či Kristem, kterého představují gnostické texty?
Gnostické božství: Trojiční základ a ontologie Absolutna (Část I/IV)
Exkluzivní studijní materiál pro platformu ceskagnostickakomunita.education
Základním smyslem tohoto článku je ukázat, co přesně obsahuje pojem trojičního vnímání božství v rámci Gnosticismu, a představit síly, které tento gnostický trojiční základ drží pohromadě. Dlouho předtím, než se rodící se ortodoxní křesťanství vůbec pokusilo zkonstruovat jakousi oficiální pozici Svaté Trojice, gnostici již s těmito hlubokými metafyzickými koncepty běžně a na nejvyšší úrovni pracovali.
Zářným historickým důkazem tohoto původu je samotný termín homoúsios (jedné podstaty). Když jej v roce 325 n. l. na slavném Nikajském koncilu použil císař Konstantin a tehdejší biskupové k dogmatické definici vztahu mezi Otcem a Synem, vyvolalo to mezi většinou přítomných biskupů naprosté zděšení a odpor. Důvod byl prostý: homoúsios byl do té doby čistě gnostický pojem, jejž jako první formulovali ranní gnostičtí myslitelé (jako Basilidés, Valentinos či Ptolemaios).
Pro rodící se Katolicismus bylo ovšem absolutně nepřijatelné to, jak Gnosticismus tento termín primárně používal. V Gnosticismu se homoúsios nevztahuje pouze na vztah uvnitř samotného nebeského Božství, ale definuje především vztah k probuzenému lidstvu. Člověk, nesoucí v sobě božskou jiskru (pneuma), je homoúsios – jedné a téže podstaty – s Velkým neviditelným duchem, s Barbeló i s Ježíšem Kristem. Tato radikální ontologická jednota znamená, že duchovní člověk je svou podstatou vyvýšen nad samotného stvořitele hmoty, Demiurga (Jaldabaótha/Jahveho), i nad celý jím stvořený vesmír. Ortodoxní katolická církev tento rozměr v Nikáji záměrně odřízla a omezila homoúsios výhradně na Otce a Syna, aby provždy popřela jakoukoliv inherentní božskou podstatu v nitru člověka. V gnostickém pojetí však tato esenciální vazba zůstává úhelným kamenem spásy.
Tento materiál, určený pro hlubší expertní studium, vás seznámí s tím, jak Gnosticismus tento trojiční koncept utvářel. Jádrem všeho je nekonečný, dokonalý a dynamický pohyb mezi třemi prapůvodními hypostázemi Pleromy, tvořícími absolutní základ gnostické ontologie:
Velký neviditelný duch (Great Invisible Spirit) – zvaný též Monáda, Otec všeho či Hlubina.
Barbeló – Matka-Otec, Prvotní myšlenka (Pronoia) a kosmická Matice.
Ježíš Kristus – božský Osvětitel, Sám-ze-sebe-zrozený (Autogenés), Syn a Logos.
Na základě pečlivého zkoumání původních koptských rukopisů z Nag Hammádí (se zachováním odborných lakun v závorkách [...]) a svědectví antických gnostických učitelů nyní detailně prozkoumáme, jakými způsoby – a z mnoha různých úhlů pohledu – je tento pohyb mezi Velkým neviditelným duchem, Barbeló a Ježíšem Kristem v rámci Gnosticismu vyjádřen a chápán.
I. Velký neviditelný duch / Monáda / Otec všeho / Hlubina
Nejvyšší princip gnostické teologie se naprosto vymyká jakémukoli antropomorfnímu pojetí. Není to tvůrce, který by z bahna hnětl bytosti a nařizoval jim zákony; je to apofatické (negativní) Bytí, samotné Ticho a absolutní Potenciál. Různé gnostické školy přistupovaly k tomuto absolutnu s maximální úctou, snažíce se vyjádřit jeho neuchopitelnost.
Séthianská definice a zjevení Nag Hammádí
Základní určení Monády přináší Tajná kniha Janova (Dlouhá verze, Codex II, 1), kde Spasitel odkrývá samotný kořen existence:
(30) A on mi řekl: „Monáda je monarchií bez ničeho, co by existovalo nad ní.“
(31) „Existuje jako Bůh a Otec Všeho, neviditelný, který přebývá nad Všem, neporušitelnost, která existuje jako čisté světlo, na něž není možné, aby kdokoli pohleděl.“
(32) „Je to neviditelný Duch, a Není vhodné považovat Ho za podobného bohům nebo za něco podobného.“
(41) „Je nezměřitelný, protože neexistuje nic před Ním, co by ho změřilo.“
(44) „Je nevyzpytatelný, protože není nikdo, kdo by ho byl schopen obsáhnout, aby o něm mohl promluvit.“
(48) „(Ne)existuje v dokonalosti, blaženosti ani božství, ale je daleko nadřazen těmto.“
