Perex: Matouš, Marek, Lukáš a Jan nepředstavují Ježíše totožným způsobem, ale vytvářejí čtyři specifické teologické portréty. Zjistěte, co ukrývá původní řecký text a jak historicko-kritická metoda proměňuje naše chápání novozákonních spisů.
Úvod: Je v Bibli jeden Ježíš, nebo čtyři teologické portréty? Když člověk otevře Nový zákon, často předpokládá, že čtyři evangelia jsou jednoduše čtyři různé zprávy o jednom a témže Ježíši. V určitém smyslu je to samozřejmě pravda. Všechna čtyři evangelia vyprávějí o Ježíšově působení, smrti a vzkříšení a všechna jej stavějí do středu svého poselství.
Jenže při podrobnějším čtení řeckého textu se objeví něco mnohem zajímavějšího. Matouš, Marek, Lukáš a Jan nepředstavují Ježíše totožným způsobem.
Nejde pouze o odlišný literární styl. Každý evangelista vybírá jiné tradice, jiné události zdůrazňuje, jinak řadí materiál, používá odlišnou slovní zásobu a především vytváří vlastní teologický portrét Ježíše. Současná novozákonní věda proto běžně pracuje s pojmem christologie evangelia – tedy s otázkou, jak konkrétní evangelium samo představuje identitu, poslání, autoritu a vztah Ježíše k Bohu. Výzkum synoptických evangelií se přitom dlouhodobě zabývá jak jejich literárními vztahy, tak právě rozdíly v jejich pojetí Ježíšovy identity. (OUP Academic)
A právě tady začíná být Bible skutečně zajímavá. Ne tehdy, když ji čteme jako jeden dokonale harmonizovaný hlas. Ale tehdy, když necháme Matouše být Matoušem, Marka Markem, Lukáše Lukášem a Jana Janem.
1. Nejdříve jedna zásadní metodologická poznámka
Tento článek není pokusem dokázat, že jedno evangelium je „pravé“ a ostatní „falešná“. Jeho cílem je něco jiného: Nechat každé evangelium mluvit samo za sebe. To je základní princip historicko-kritické práce s textem.
Čtenář by měl nejprve zjistit, co říká konkrétní evangelium, a teprve potom se ptát, jak jeho výpověď harmonizuje – nebo neharmonizuje – s ostatními. To je důležité také proto, že Matouš, Marek a Lukáš jsou literárně výrazně propojené. Právě jejich společný materiál je jedním ze základů tzv. synoptického problému. Jan je naproti tomu literárně i teologicky podstatně odlišnější. (Royal Statistical Society)
Čtyř evangelijní tradice proto není jednoduše „čtyřikrát opsaný stejný text“. Je to čtyřnásobné svědectví, v němž existuje současně kontinuita i napětí. Tento fakt ostatně velmi dobře zachytil již Irenej z Lyonu ve 2. století. Když obhajoval čtyři evangelia, napsal: „Není možné, aby evangelia byla co do počtu více nebo méně než čtyři.“ Irenej následně vysvětloval čtyřnásobnost pomocí čtyř světových stran, čtyř větrů a čtyř cherubínských bytostí. Jeho argument není moderním historickým důkazem původu čtyř evangelií, ale je významným svědectvím o tom, že kolem roku 180 už byla čtyř evangelijní struktura pevně etablována. (Křesťanská klasická eterální knihovna)
Právě zde se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších poznatků: Církev sama velmi brzy věděla, že má před sebou čtyři různé evangelijní texty.
Celý příspěvek