Než se společně vydáme do rozpáleného písku egyptské pouště, kde jeden rozbitý hliněný džbán navždy změnil naše chápání Boha a lidské spirituality, dovolte mi osobní úvod. Jmenuji se Bc. Josef Šédl, DiS. a nezávislému výzkumu starověké historie, textově-kritické analýze a apokryfní literatuře se věnuji více než třicet dva let.

Pokud ve vás tento článek probudí touhu přečíst si originální texty z Nag Hammádí a pochopit jejich hloubku, nemusíte se spoléhat pouze na specializované knihy z nakladatelství VYŠEHRAD. Výsledkem mé celoživotní badatelské cesty jsou ucelené knihy ve formátu PDF, z nichž hned čtyři se přímo a do absolutní hloubky věnují gnosticismu (pátou knihu, odbornou studii o AROPL, ponechme nyní stranou). K dispozici tak máte tyto čtyři stěžejní publikace:

1. Bc. Josef Šédl, DiS – UČEBNICE GNOSTICISMU 2.0
2. Bc. Josef Šédl, DiS. – DEFINICE GNOSTICISMU – EXPERTNÍ PRŮZKUM TERMINOLOGIE
3. Bc. Josef Šédl, DiS. – NEVYJÁDŘITELNÉ TAJEMSTVÍ ŽENSTVÍ V BOŽSKÉM PLÁNU
4. Bc. Josef Šédl,DiS. – NAGHAMMADSKÁ GNOSTICKÁ BIBLE

Všechny tyto texty nepotřebujete složitě shánět. Získáte je velmi jednoduše: stačí podpořit moji výzkumnou činnost na platformě HeroHero. Platforma je naprosto transparentní – můžete si zaplatit jednorázové předplatné, okamžitě si do svého zařízení stáhnout všechny knihy a následně se z odběru ihned odhlásit. Nebo můžete na platformě zůstat, čerpat další exkluzivní materiály a dlouhodobě tak podpořit moji nezávislou překladatelskou práci. Volba je čistě na vás.

A právě k neuvěřitelnému příběhu textů, které si v mé Gnostické bibli můžete přečíst, se nyní dostáváme. Je to příběh, který otřásl základy dějin.

1. Krev, msta a zapečetěný džbán: Detektivní příběh objevu

Zatímco se svět v prosinci roku 1945 teprve vzpamatovával z hrůz druhé světové války, v Horním Egyptě poblíž vesnice Nag Hammádí se odehrál objev, který svým významem zcela překonává vše, co do té doby biblická archeologie nabídla. Jde o událost, jejíž teologický dopad je ještě hlubší než objev známých svitků od Mrtvého moře. Nejednalo se však o triumf organizované vědy, ale o naprostou náhodu doprovázenou pověrami, strachem a brutálním proléváním krve.

Místní rolník Muhammad Alí as-Sammán se společně se svými bratry vydal na úpatí strmého útesu Džabal at-Tárif. Jejich cílem bylo nakopat sabach, dusičnanem bohatou půdu, kterou egyptští rolníci běžně používali jako hnojivo. Při kopání narazila jejich motyka na obrovský, téměř metr vysoký červený hliněný džbán, který byl pečlivě zapečetěný přírodním asfaltem. Muhammad Alí zprvu váhal, zda ho vůbec otevřít. V místním folklóru panovala silná víra, že v takto zapečetěných nádobách bývají uvězněni mocní džinové (zlí duchové), kteří po osvobození přinášejí smrt. Zvítězila však touha po bohatství – doufal, že by uvnitř mohlo být ukryto zlato z dob faraonů.

Když Muhammad Alí vzal svou motyku a mocným úderem džbán rozbil, nevyletěl žádný džin a nevysypalo se ani zlato. Z roztříštěného džbánu se do vzduchu vyvalil oblak zlatavého papyrového prachu. Uvnitř leželo třináct starověkých kodexů (rukopisných knih) pevně vázaných v hrubé zvířecí kůži. Muhammad Alí, který neuměl číst, si knihy zabalil do své tuniky a odnesl je domů. Netušil, že právě nese v náručí nejvýznamnější ztracenou knihovnu raného křesťanství a gnosticismu na světě.

Příběh navíc dostal mimořádně temný nádech, jako vystřižený z antické tragédie. Krátce po objevu byl zavražděn otec Muhammada Alího a rodina as-Sammánů se ocitla ve víru kruté krevní msty. O necelý měsíc později narazil Muhammad Alí se svými bratry na vraha svého otce (jistého Ahmeda Ismaila). Brutálně ho rozsekali mačetami, vyřízli mu srdce a snědli ho, aby tak podle starého zvyku mstu definitivně dokonali. Během tohoto krvavého běsnění a následného policejního vyšetřování ležely nedocenitelné rukopisy bezprizorně pohozené na zemi v jejich prašném hliněném domě.

2. Od kamen v peci po Jungův kodex: Strastiplná cesta na světlo

Osud knihovny visel v prvních měsících doslova na vlásku. Matka Muhammada Alího, Umm-Ahmad, se obávala, že tyto staré knihy s cizími a nečitelnými znaky přinesou do domu další smůlu nebo poslouží policii jako záminka k důkladné domovní prohlídce a zatčení jejích synů. Ve své nevědomosti tak vzala několik papyrových listů, a pravděpodobně i celé svazky, a použila je na podpal v hliněné peci při pečení chleba. To, co se dnes z Nag Hammádí zachovalo a co můžeme studovat, je tak pouze zbytkem, který o vlas unikl strávení plameny.

Rukopisy, které zkázu přežily, začaly brzy nenápadně putovat po egyptském černém trhu. Muhammad Alí je postupně prodával za pár piastrů nebo je v koptských vesnicích vyměňoval za cigarety a drobné služby. Texty se tak dostaly do rukou káhirských překupníků se starožitnostmi, z nichž nejznámější byli Phocion Tano a Albert Eid. Koptský učenec Togo Mina a francouzský historik Jean Doresse jako jedni z prvních rozpoznali nesmírnou hodnotu těchto papyrů a snažili se je za každou cenu zachránit a odkoupit pro Koptské muzeum v Káhiře.

Nejznámější epizodou tohoto napínavého pašeráckého období je příběh Kodexu I. Překupník Albert Eid tento kodex tajně vyvezl z Egypta v běžném kufru a pokusil se jej prodat ve Spojených státech amerických. Nakonec jej po dlouhých tahanicích v roce 1952 zakoupil slavný nizozemský historik Gilles Quispel, a to jménem Institutu C. G. Junga v Curychu. Tento nesmírně vzácný svazek, obsahující mimo jiné Valentiniánské Evangelium pravdy, tak vešel ve známost jako Jungův kodex. Byl věnován slavnému psychologovi Carlu Gustavu Jungovi jako dar k narozeninám, protože Jung byl starověkým gnosticismem hluboce fascinován a viděl v něm dokonalý odraz hlubinné psychologie. Později byl tento kodex vrácen zpět do Káhiry, aby se knihovna po letech rozdělení znovu sjednotila.

3. Kdo a proč je zakopal? Mniši a hrozba ortodoxie

Když vědci texty fyzicky datovali (samotné papyry a koptské překlady pocházejí zhruba z poloviny 4. století n. l., i když řecké originály těchto textů vznikly již ve 2. a 3. století), vyvstala ta nejpalčivější otázka: Kdo tyto kacířské knihy četl a proč je někdo tak pečlivě zapečetil do hliněného džbánu a ukryl pod skalní masiv?

Odpověď nás přivádí do nedalekého kláštera svatého Pachomia, jedněch z prvních mnišských společenství v dějinách. V prvních staletích křesťanství nebyla víra svázána pevným kánonem a spiritualita byla neuvěřitelně rozmanitá a svobodná. Mniši běžně četli a opisovali jak texty, které se později staly součástí oficiálního Nového zákona, tak hluboce mystické, gnostické a apokryfní spisy. Hledali vnitřní poznání a neomezovali se žádnou dogmatickou cenzurou.

Absolutní historický zlom přišel v roce 367 n. l. Tehdejší nesmírně mocný a dogmatický alexandrijský biskup Athanasius vydal svůj proslulý 39. velikonoční list. V tomto diktátu poprvé striktně definoval kánon přesně 27 knih Nového zákona a tvrdě nařídil, že všechny ostatní, „kacířské a apokryfní“ spisy musí být z klášterů a kostelů okamžitě odstraněny, zakázány a zničeny. Byla to přímá čistka proti svobodnému myšlení.

Někteří pachomiánští mniši, kteří v těchto textech nacházeli hlubokou duchovní potravu a skutečnou gnózi, však odmítli své milované knihy hodit do ohně. Místo toho je s těžkým srdcem pečlivě zabalili do kůže, vložili do hliněného džbánu, neprodyšně zapečetili asfaltem a ukryli do jeskyně v Džabal at-Tárif s nadějí, že je jednou objeví generace, která bude na jejich hluboké učení připravena. Trvalo to přesně 1600 let.

Sami pisatelé těchto textů tento osud předvídali. Gnostické spisy totiž od počátku obsahovaly přísný zákaz vydat tajemství do rukou nevědomého davu nebo těm, kteří by s nimi kupčili. Na samém konci Janova Apokryfonu (NHC II,1) je toto varování a ochrana textu zapsána v plném a nezkráceném znění takto:

„A Spasitel mu to všechno předal, aby to zapsal a uložil do bezpečí. A řekl mu: Proklet buď každý, kdo by toto vyměnil za dar nebo za jídlo, za pití, za oděv nebo za jakoukoli jinou takovou věc. A toto mu bylo svěřeno v tajemství a hned potom on k němu zmizel. A Jan šel ke svým spolu učedníkům a oznámil jim, co mu Spasitel řekl.“ (Janův apokryfon, NHC II,1)

Pachomiánští mniši tento příkaz naplnili do puntíku. Uložili texty do bezpečí před lidmi, kteří z náboženství udělali nástroj moci.

4. Zdlouhavý proces překladu a boj akademiků (Od monopolu k veřejnosti)

Objevem džbánu však drama neskončilo. Jakmile byly rukopisy shromážděny v Koptském muzeu v Káhiře, začala intelektuální válka akademiků. Texty padly do rukou velmi úzké, elitní skupiny vědců, která si na ně vytvořila exkluzivní a neprostupný monopol. Tento vědecký „kartel“ odmítal k textům pustit kohokoliv zvenčí, tajil fotografie poškozených papyrů a proces překladu se svévolně vlekl celá desetiletí. Celý svět věděl, že v Káhiře leží největší objev století, ale nikdo kromě pár vyvolených si ho nemohl přečíst.

Tento nespravedlivý monopol nakonec rozbil až americký badatel James M. Robinson. V 70. letech 20. století za silné podpory organizace UNESCO zorganizoval projekt na okamžité vydání kompletní fotografické faksimile (přesné kopie) celého kodexu, bez ohledu na to, zda jsou texty přeloženy či nikoliv. V ten okamžik se texty konečně uvolnily a dostaly se k vědcům po celém světě. V roce 1977 spatřilo světlo světa první kompletní anglické vydání. Od té chvíle prolomila starověká moudrost hradby akademií a zasáhla miliony hledajících po celé planetě.

5. Co přesně knihovna obsahuje a jak přepsala historii (Umlčené hlasy promluvily)

Knihovna z Nag Hammádí obsahuje 13 kodexů a celkem 52 traktátů (některé texty se v jednotlivých kodexech z důvodu oblíbenosti opakují). Jsou psány ve starověké koptštině, jazyce tehdejších egyptských křesťanů, který používal řeckou abecedu obohacenou o několik speciálních znaků ze staroegyptského démotického písma. Najdeme zde obrovskou paletu textů: modlitby, tajemná zjevení, tajná evangelia i vysoce propracované filozofické traktáty. Z těch absolutně nejdůležitějších jmenujme Tomášovo evangelium, Janův apokryfon, Evangelium pravdy, Evangelium podle Filipa, Hypostáze o podstatě archontů či Původ světa.

Jak tento objev přepsal historii? Až do roku 1945 jsme o gnosticismu a jeho myšlenkách nevěděli přímo téměř nic. Všechno, co historici a teologové o gnostických skupinách věděli, pocházelo výhradně ze spisů tzv. heresiologů – církevních otců, jako byli Irenej z Lyonu nebo Epiphanius ze Salaminy, jejichž jediným životním cílem bylo gnózi očernit, překroutit, zničit a označit za ďábelskou herezi. Byla to klasická ukázka toho, kdy dějiny píší vítězové. Studovat gnosticismus před objevem z Nag Hammádí bylo stejné, jako psát dějiny poraženého národa pouze na základě lživé propagandy jeho vrahů.

Objev z Nag Hammádí tuto nespravedlnost navždy změnil. Po 1600 letech gnostici a první mystičtí křesťané poprvé promluvili svým vlastním, naprosto čistým hlasem. Z těchto textů před námi nevystoupili šílení a zvrácení heretici, jak je líčila ortodoxní církev, ale hluboce racionální, mysticky zaměření filozofové, kteří hledali božskou jiskru uvnitř člověka a radikálně odmítali slepou poslušnost vůči dogmatům, institucím a falešným tyranům hmotného světa.

Když se začtete do úvodních slov nejslavnějšího spisu knihovny, Tomášova evangelia (Nag Hammádí Kodex II,2), okamžitě pochopíte, proč se církev těchto textů tak strašlivě bála. Tato slova totiž k pochopení Boha a spásy nepotřebují absolutně žádné kněze, biskupy ani kamenné chrámy; vyžadují pouze vnitřní, osobní probuzení. Otevírají se nám zde v celé své nezkrácené kráse:

„Toto jsou tajná slova, která pronesl živý Ježíš a která zapsal Didymos Juda Tomáš. A on řekl: Kdo nalezne výklad těchto slov, neokusí smrt.

Ježíš řekl: Kdo hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenalezne. A když nalezne, bude otřesen. A když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším.

Ježíš řekl: Jestliže vám ti, kteří vás vedou, říkají: ‚Pohleďte, království je v nebi,‘ pak vás předejdou nebeští ptáci. Jestliže vám říkají: ‚Je v moři,‘ pak vás předejdou ryby. Spíše je království ve vašem nitru a je i vně vás. Když poznáte sami sebe, pak budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Otce. Ale pokud se nepoznáte, pak přebýváte v chudobě a vy sami jste tou chudobou.“ (Tomášovo evangelium, logia 1, 2 a 3, NHC II,2)

Tajemství z Nag Hammádí tak není jen dobrodružným příběhem o starém papyru. Je to doslovné vzkříšení a oživení zapomenuté duchovní cesty. Cesty, která dnes, ve 21. století, rezonuje s lidmi hledajícími skutečnou pravdu silněji než kdykoliv předtím v historii.