Ptolemaios

Ptolemaios, žák Valentina, autora Listu Floře, bohaté křesťance, líčil Demiurga jako omezenou, ale ctnostnou bytost, která se snaží lidem vrátit jejich duchovnost pomocí svých morálních imperativů. Charakterizoval Stvořitele/Demiurga/Ialdabaotha jako „ani dobrého, ani zlého, ani nespravedlivého, ale soudí podle své vlastní pravdy“.

Ptolemaios byl hlavním gnostickým spisovatelem italské neboli západní školy valentinského gnosticismu, která působila v Římě, Itálii a jižní Galii. Jeho současníci ho charakterizovali jako velmi přemýšlivého, rozumného, klidného a rozvážného ve svých výrocích. Byl jedním z nejvýznamnějších gnostických filozofů své doby. Ernest Renan označil dopisy Floře za mistrovské dílo gnostické literatury.

Pokusil jsem se pochopit jeho myšlenky prostřednictvím moderních poznatků a historických zkušeností nashromážděných za dva tisíce let.

Čím více vědci poznávají tajemství vesmíru, organické i anorganické přírody, tím nepochopitelnější je tajemství vesmíru. Mnoho slavných vědců začalo svou profesní činnost jako přesvědčení ateisté, jako například lékař Carl Wieland, ale svou kariéru dokončili jako věřící přesvědčení o existenci božské síly.

Gnosticismus

Gnosticismus byl jediným duchovním a filozofickým systémem, který dával vyčerpávající odpovědi na věčné otázky lidstva: důvod existence, původ zla a příčiny utrpení.

Gnostici pozdního starověku, prvních staletí našeho letopočtu, věřili, že lidé byli vrženi do tohoto světa, který je soumračný, tíživý, chladný, surový, krutý a někdy až šíleně zvrácený. Lidé byli slabí a bezbranní, byli jen mosty života v nekonečném řetězci generací. Proti své vlastní vůli žili, někdy i celý život, jakoby v blouznění, beznaději a horečném hledání přeludů. Jejich existence neměla smysl a smrt byla mučivá. Jejich mysl pronásledovala posedlost, osamělost a smutek a jejich těla nemoci, bída a utrpení. Nebyli si vědomi toho, co se s nimi děje. Lidská existence byla jako děsivý sen a netopýr – symbol slepoty, temnoty a nočních můr – byl jeho ztělesněním.

Ale svět prachu byl konečný a obecně náhodný jako lidé sami, což znamenalo, že byl nepodstatný a druhořadý. A pouze částečka ducha zatížená v člověku je primární, a ta podléhala Pleroma.

Je Demiurg/Jaldabaoth/Jahweh Satan?

Bohužel se na mnoha fórech stále častěji setkávám s tvrzením, že Demiurg/Jaldabaoth/Jahweh je Satan, ďábel. Ale to rozhodně není! Ve všech hlavních a slavných gnostických školách (Basilides, Valentinus, Sethiáni, dokonce i Marcion) je představován jako nižší, nedokonalá, omezená, ale přesto BOŽSKÁ podstata, která je součástí Pleromy (Božského světa) a na konci času se do ní vrátí. Sethiánský Yaldabaoth je „znetvořený“, „nevědomá temnota“ (Tajná kniha Janova nebo Janův apokryf), ale jistě ne Satan. Valentinův Demiurg „je nemyslící a hloupý a neví, co činí a působí“ (Evangelium pravdy), a zaslouží si spíše soucit než nenávist a strach. Cerinthus pohlíží na židovského Boha-Stvořitele a jeho přikázání s jistou náklonností a soucitem – jeho Demiurg má rysy božského Logu Filóna Alexandrijského. Někteří gnostici se dokonce domnívali, že usiluje o nápravu světa prostřednictvím mravního zákona, podobně jako Ptolemaios. Stvořitele charakterizoval jako „ani dobrého, ani zlého, ani nespravedlivého, ale soudí podle své vlastní pravdy“.