Klasický Gnosticismus pozdní antiky

Na rozdíl od toho, co se často říká a píše, klasický gnosticismus pozdní antiky vůbec není souborem nepolapitelných mystérií, okultních pojmů, magie, esoteriky, astrologie a tajných „pravd“. Gnosticismus není hermetické vědění, není to tajemný „Svatý grál“, není to „starověká moudrost“, není to „Tajná nauka“ Blavatské, není to „Kniha zákona“ Aleistera Crowleyho a „Thothův tarot“. Nemusíte být členem „společnosti zasvěcených“, „Ordo Templi Orientis“ nebo „Univerzálního bílého bratrstva“ Petra Deunova či „Prvotní tradice“ Reného Guenona. Gnosticismus také není bláznivá a fantaskní eklektická směs taoismu, kabaly, hinduismu, buddhismu, symbolismu, súfismu a směsice víry New Age.

Myšlenky gnosticismu jsou jednoduché, jasné a přístupné i školákovi a vůbec nevyžadují kouzelnického průvodce „světem božských tajemství“. Vesmír a hmotný svět jsou výsledkem božského dramatu odehrávajícího se ve vyšších sférách. Kosmos, hmota, tělo jsou Zlo neslučitelné s božským Duchem. Demiurg/Yaldabaoth/Stvořitel a vládce tohoto světa není vševidoucí, soucitný, milosrdný a pečující o člověka, ale nevědomý a domýšlivý. Není Bohem, je jen ubohým stínem Boha, tím Světlem nepředstavitelné Hlubiny. Není Mistrem, ale jen řemeslníkem – nabubřelým a ješitným.

Minulost a Gnostici?

Někdy se zdá, že mnozí z velkých filozofů minulosti byli v jádru gnostiky, aniž by si to možná uvědomovali. Nebo si to možná uvědomovali, ale báli se to sami sobě přiznat… Každopádně jejich slova svědčí o tom, že měli opravdové a hluboké gnostické cítění:

„Kde to jsem? Co je to za věc, které se říká svět? Co znamená toto slovo? Kdo mě do té věci nalákal a teď mě tam nechává? Kdo jsem já? Jak jsem přišel na svět? Proč jsem nebyl konzultován, proč jsem nebyl seznámen s jeho mravy a zvyky? … Jak jsem o něj získal zájem? Není to snad dobrovolný zájem? A mám-li být nucen se na něm podílet, kde je ředitel? Kam se mám obrátit se svou stížností?“ Søren Kierkegaard. Filosofické fragmenty aneb fragment filosofie

Ptolemaios

Ptolemaios, žák Valentina, autora Listu Floře, bohaté křesťance, líčil Demiurga jako omezenou, ale ctnostnou bytost, která se snaží lidem vrátit jejich duchovnost pomocí svých morálních imperativů. Charakterizoval Stvořitele/Demiurga/Ialdabaotha jako „ani dobrého, ani zlého, ani nespravedlivého, ale soudí podle své vlastní pravdy“.

Ptolemaios byl hlavním gnostickým spisovatelem italské neboli západní školy valentinského gnosticismu, která působila v Římě, Itálii a jižní Galii. Jeho současníci ho charakterizovali jako velmi přemýšlivého, rozumného, klidného a rozvážného ve svých výrocích. Byl jedním z nejvýznamnějších gnostických filozofů své doby. Ernest Renan označil dopisy Floře za mistrovské dílo gnostické literatury.

Pokusil jsem se pochopit jeho myšlenky prostřednictvím moderních poznatků a historických zkušeností nashromážděných za dva tisíce let.

Čím více vědci poznávají tajemství vesmíru, organické i anorganické přírody, tím nepochopitelnější je tajemství vesmíru. Mnoho slavných vědců začalo svou profesní činnost jako přesvědčení ateisté, jako například lékař Carl Wieland, ale svou kariéru dokončili jako věřící přesvědčení o existenci božské síly.