Klasický Gnosticismus pozdní antiky

Na rozdíl od toho, co se často říká a píše, klasický gnosticismus pozdní antiky vůbec není souborem nepolapitelných mystérií, okultních pojmů, magie, esoteriky, astrologie a tajných „pravd“. Gnosticismus není hermetické vědění, není to tajemný „Svatý grál“, není to „starověká moudrost“, není to „Tajná nauka“ Blavatské, není to „Kniha zákona“ Aleistera Crowleyho a „Thothův tarot“. Nemusíte být členem „společnosti zasvěcených“, „Ordo Templi Orientis“ nebo „Univerzálního bílého bratrstva“ Petra Deunova či „Prvotní tradice“ Reného Guenona. Gnosticismus také není bláznivá a fantaskní eklektická směs taoismu, kabaly, hinduismu, buddhismu, symbolismu, súfismu a směsice víry New Age.

Myšlenky gnosticismu jsou jednoduché, jasné a přístupné i školákovi a vůbec nevyžadují kouzelnického průvodce „světem božských tajemství“. Vesmír a hmotný svět jsou výsledkem božského dramatu odehrávajícího se ve vyšších sférách. Kosmos, hmota, tělo jsou Zlo neslučitelné s božským Duchem. Demiurg/Yaldabaoth/Stvořitel a vládce tohoto světa není vševidoucí, soucitný, milosrdný a pečující o člověka, ale nevědomý a domýšlivý. Není Bohem, je jen ubohým stínem Boha, tím Světlem nepředstavitelné Hlubiny. Není Mistrem, ale jen řemeslníkem – nabubřelým a ješitným.

„Ačkoli si Demiurg myslel, že to stvořil sám, stvořil nebe, aniž by věděl, co je nebe; stvořil člověka, aniž by věděl, co je člověk; přivedl na svět Zemi, aniž by věděl, co je Země, a ve všech věcech také neznal ideje ničeho, co stvořil, ani neznal samotnou Hmotu, ale místo toho si zvykl myslet, že to všechno je on“ (Evangelium pravdy).

Demiurg/Jaldabaoth/Stvořitel však v žádném případě není Satan ani démon, nýbrž součást božského systému a na konci času se do něj vrátí. Možná se svým morálním zákonem snaží zachránit lidstvo. Možná sleduje své vlastní cíle, které nám nejsou jasné …

Ať tak či onak, lidská bytost se podřizuje bludným zákonům hmoty, a proto je ze své podstaty chybná a odsouzená k utrpení. Člověk je a priori rukojmím krutého osudu (Heimarmene).

Osud (Heimarmene) se nepředvídatelně mění.

Je různého druhu, stejně jako jsou různého druhu démoni.

Osud je tvrdý.

Osud je silnější než Bohové, úřady, démoni, generace lidí,

kteří jsou do něj zapleteni.

Z osudu se vynořily Hříšnost, násilí, rouhání, zapomnětlivost, nevědomost, tíživá přikázání.

Těžké hříchy.

Hrozný strach.

(Tajná kniha Janova)

Zároveň v sobě lidé (nebo alespoň mnozí, část lidí) nesou částečku božského světla Pleromy. A tato částečka (pneuma) činí člověka spojeným s Pleromou, se skutečně božským poznáním; poznáním, které pomáhá pochopit podstatu světa a vlastní místo v něm. Toto poznání je gnóze. „Pneuma“ však sama o sobě neposkytuje duchovní svobodu. Je jako okenice, skrze kterou „pneuma“ přijímá Poznání, které nese Spasitel – posel „Pleroma“, „anděl světla“.

Může na sebe brát podobu nejrůznějších obrazů. Například pro „Ophites“ nebo „Naassenes“‚ (z židovského „naḥash“ – had) Had z Edenu zdaleka není jen lstivým pokušitelem, je nositelem pravdy. V Kainitově výkladu nabývá – rádce lidstva a Jehovův protivník – různých podob: od Kaina až po Jidáše Iškariotského. A nositelem Poznání o „Pleroma“ a kosmickém dramatu je samozřejmě Ježíš.

Gnosticismus hlásá maximální abstinenci, nejlépe dokonce odmítání masité stravy ve prospěch vegetariánství. Člověk by měl být soucitný a milosrdný k ostatním lidem a ke všem živým bytostem trpícím v tomto šíleném světě.

Takové je pojetí gnosticismu jako celku, a to i přes různé rozdíly v názorech jednotlivých škol a směrů. Základem je, že člověk musí jít cestou ke gnózi sám a spoléhat se pouze na pomoc Ducha svatého.

To je ve stručnosti myšlenka gnosticismu a podle mého názoru vysvětluje náš hmotný i božský svět mnohem lépe a úplněji než jiné náboženské a světské koncepce.

Classical Gnosticism of Late Antiquity

Contrary to what is often said and written, classical Gnosticism late antiquity is not at all a collection of elusive mysteries, occult concepts, magic, esotericism, astrology and secret „truths“. Gnosticism is not hermetic knowledge, not the mysterious „Holy Grail“, not „Ancient Wisdom“, not Blavatsky’s „The Secret Doctrine“, not Aleister Crowley’s „The Book of the Law“ and „The Thoth Tarot“. You don’t have to be part of the „society of the initiated“, „Ordo Templi Orientis“ or „Universal White Brotherhood“ by Peter Deunov or „Primordial Tradition“ by Rene Guenon. Gnosticism is also not a crazy and fancy eclectic mix of Daoism, Kabbalah, Hinduism, Buddhism, symbolism, Sufism and mix of New Age beliefs.

The ideas of Gnosticism are simple, clear and accessible even to a schoolboy, and do not at all require a magician guide to the „world of divine mysteries“. The cosmos and the material world are the result of a divine drama occured in the Higher spheres. The Cosmos, matter, flesh are Evil incompatible with Divine Spirit. Demiurge/Yadabaoth/Creator and ruler of this world, not all-seeing, compassionate, merciful and taking care of a man, but ignorant and conceited. He is not God, he is just a pitiful shadow of God, that of the Light of inconceivable Depth. He is not the Master but just a craftsman – pompous and vain.

“Although Demiurge thought that he had created this himself, he created the sky not knowing what the sky was; created Man not knowing what Man was; brought into the world the Earth not knowing what the Earth was, and in all things he also did not know the ideas of anything he created, nor did he know the Matter itself but instead used to think that all this was him” (Gospel of Truth).

However, Demiurge/Yadabaoth/Creator is by no means Satan or a demon, but part of the divine system, and will return to it at the end of time. Perhaps, with his moral law, he is trying to save humanity. Perhaps he is pursuing his own goals that are not clear to us …

One way or another, the human being obeys the vicious laws of matter and therefore is inherently flawed and doomed to suffering. Man is a priori a hostage of cruel fate (Heimarmene).

Fate (Heimarmene) changes unpredictably.

It is of different sorts just as the demons are of different sorts.

Fate is hard.

Fate is stronger than

The gods, the authorities, the demons, the generations of people

Who are caught up in it.

Out of fate emerged

Sinfulness, violence, blasphemy, forgetfulness, ignorance,

Weighty commandments

Heavy sins

Terrible fear

(The Secret Book of John)

At the same time people (or at least many, part of people) carry a particle of divine light of Pleroma. And this particle (pneuma) makes human being connected to a Pleroma, to the genuinely divine knowledge; the knowledge helping to grasp the essence of the world and one’s own place in it. This knowledge is Gnosis. However, „pneuma“ in itself does not grant spiritual freedom. It is like shutters through which “pneumatic” receives the Knowledge the Savior carries – the messenger of “pleuroma”, “the angel of light”.

It can take shape of all kinds of images. For example, For “Ophites’ or “Naassenes”’ (from the Jewish “naḥash” – serpent) Serpent of Eden is far from being a cunning tempter; he is the bearer of truth. In Cainites’ interpretation he – the mentor of the humankind and Jehovah’s adversary – acquires different guises: from Caine to Judas Iscariot. And of course, bearer of Knowledge about “pleuroma” and cosmic drama is, of course, Jesus.

Gnosticism preaches maximum abstinence, preferably even the rejection of meat food in favor of vegetarianism. A person should be compassionate and merciful to other people and to all living beings suffering in this crazy world.

This is the concept of Gnosticism as a whole, despite the various differences in the views of different schools and directions. The basic thing is that a person must go the way to gnosis on his own, relying solely on the help of the Holy Spirit.

This, in brief, is the idea of Gnosticism, and in my opinion it explains our material and the divine world much better and more fully than other religious and secular concepts.