Byly to dny temnoty

Nebesa mlčela – nebo spíše, hlas jednoho boha přehlušil všechny ostatní. Hospodin, Vládce tohoto světa, seděl na trůně z ohně a železa. Jeho Zákon se tesal do kamenů i do lidských duší, jeho kněží chodili městy jako pastýři s holí. Lidé se modlili, ale jejich modlitby byly prázdné, neboť Hospodin žádal poslušnost, ne porozumění.

V této zemi – v Judsku, pod těžkou klenbou chrámových přikázání – žila žena jménem Sára. Nebyla ničím výjimečná, alespoň ne podle měřítek Zákona. Neměla jméno mezi lidmi, ale její duše byla otevřená… a ticho v ní bylo hlubší než chrámová sláva.

A právě v jednu noc, kdy měsíc stál mrtvý a hvězdy zakryl popel, k ní přišla jiná bytost.