CZ – EVANGELIUM TOHO, JENŽ BYL PROBUZEN Z PASTI DEMIURGA

KAPITOLA I: TICHÉ SLOVO POD HVĚZDAMI

Slova Krista, jež byla pronesena nikoliv lidem, ale samotnému nebi, noc před Pesachem.

ZASVĚCOVACÍ ÚVOD: Tuto kapitolu nelze číst hlasitě. Neboť je zapsána tichostí. Je slovem, které bylo vysloveno ne jazykem, ale otevřeným vědomím. Kdo čte tyto řádky, nechť přivře oči, ať jej hlas Toho, jenž byl probuzen, osloví zevnitř. Neboť toto je první ze Sedmi Skrytých Slov Krista. To, které zaznělo ještě před tím, než padl první soud, než byl do Kristova těla první hřeb. Slovo určené lidem, probuzených ve Věčnosti.

VYPRÁVĚNÍ: Byla noc. Hvězdy byly ostré jako ticho, které bodá do vědomí. Kristus odešel z tábora svých učedníků. Ne proto, že by ho opustili. Ale proto, že ho nemohli následovat tam, kam právě mířil. Posadil se pod stromem, jehož kořeny se nořily hluboko – snad až do sfér, které nepatřily tomuto světu. A tehdy promluvil. Ne ústy. Ale celým svým bytím.
SLOVA KRISTA: „Ó hvězdy, vy, které nejste v moci Archontů, vy, které jste nikdy nezapomněly, odkud přicházíte – vyslyšte mě. Zítra budou jíst své chleby beze kvasu. Zítra budou slavit vraždu jako svobodu. Zítra budou velebit jméno toho, který zabil prvorozené Egypta. Řeknou: ‚Toto je den Hospodinův.‘ Ale já vám říkám – Hospodin je jen maska. Je to hlas slepého Archonta, který si myslí, že stvořil svět. Je to pastýř masa, ne Otec světla. Je to Ten, kdo uvrhl duše do hlíny, a nazval to rájem. A já… já jsem přišel, abych ten ráj spálil. Abych jim připomněl, že nejsou stvořeni z popela, ale z Jiskry, která byla před vším. Já nejsem jejich oběť. Já jsem jejich paměť. Jsem sen duše, který neumlčí žádný zákon. A zítra – až mne ukřižují – to nebude konec. Bude to začátek jejich konce.“

✦ GNOSTICKÉ VERŠE:
1.On promluvil, a nebe se nehýbalo. 2.Neboť slova Světla nejsou zvukem, ale návratem. 3.Kdo slyšel, zapomněl. 4.Kdo zapomněl, bude probuzen. 5.Neboť slovo, které se neřekne – to se nikdy neztratí.