Myslím, že gnosticismus není ani tak náboženství, jako spíše filozofické přehodnocení světa a reality. Před gnosticismem i po něm všechny náboženské a filozofické systémy představovaly svět jako jakýsi jednotný a harmonický organismus, kde se vše vzájemně doplňuje a Stvořitel je ve všech svých projevech ctnostný a moudrý. Není třeba zmiňovat monoteistická náboženství, kde bylo každé šílenství ospravedlňováno božskou nutností. Stejnou apologetiku však najdeme i ve starověkých filozofických systémech.

V období pozdního helénismu, v době rozkvětu spirituality, byl vesmír vnímán jako jediný, dýchající organismus naplněný světlem: „vskutku živá bytost obdařená duší a rozumem“ Platóna a Pythagorova „harmonie sfér“ je plná harmonie čísel, tvarů a zvuků. Platónův demiurg byl nepochybně spravedlivý, ctnostný a nápaditý stvořitel.