Úvod

Gnostické učení nabízí fascinující alternativní pohled na Božství – včetně ženského božského principu, který tradiční církevní doktrína opomíjela. Jedním z ústředních symbolů této božské ženskosti v gnostické kosmologii je postava Barbelo. Barbelo vystupuje jako prvotní emanace Nejvyššího Boha a představuje univerzální Božskou Matku. V tzv. Barbelo-gnosticismu (gnostických směrech, jež uctívají Barbelo) se klade důraz právě na tento ženský aspekt Božství – Barbelo jako ženskou polovinu plnosti božstva (Pleromatu) vedle neviditelného Otce. Tento článek přibližuje teologické i spirituální poselství Barbelo-gnosticismu poutavou formou, avšak odborně podloženě. Opřeme se o dochované gnostické texty (např. Tripartitní traktát či Tajnou knihu Janovu) a moderní studie (např. Textbook of Gnosticism 2.0 Josefa Šédla či Hanegraaffův Dictionary of Gnosis and Western Esotericism), abychom prozkoumali význam Barbelo jako božské emanace a ženského principu v Bohu.

Krátce řečeno: Kdo je Barbelo? V gnostickém mýtu je Barbelo prvotní vyzařování Boha, Prvotní Myšlenka a zároveň ženský mateřský element uvnitř božství. Jak uvidíme, Barbelo tvoří spolu s nepoznatelným Otcem a emanovaným Synem posvátnou Trojici na vrcholu duchovního světa. Tento Matka-Otec princip zdůrazňuje, že božská podstata zahrnuje mužský i ženský pól. Z pohledu gnostiků má Barbelo nejen kosmologickou roli, ale také přímý spirituální význam – je chápána jako milující Prozřetelnost, která pečuje o duše a navrací je zpět do Světla Pleromatu. Nahlédněme nyní do gnostické kosmologie a odhalte tajemství Barbelo, Božské Matky veškerenstva.

Barbelo jako prvotní emanace a Božská Matka

Podle gnostických spisů vzniká světlo božství z absolutního Neznáma prvotní emanací – tou je právě Barbelo, první vyzařování neviditelného Otce. Uvádí se, že Barbelo je „božská Matka, první Aeon, který vyšel z Božství“[1]. V Tajné knize Janově (Sethiánský gnostický text z knihovny Nag Hammadi) je Barbelo popsána jako Prvotní Myšlenka Boha, zářící mocnost, jež se stala „lůnem veškerenstva“ – duchovním zdrojem, z něhož vzešlo veškeré bytí[2]. Barbelo tak představuje univerzální matku a spolutvůrkyni: s Nejvyšším Otcem zplodila další božské emanace zvané aeony a posléze jejich spojením dali vzniknout Synu jménem Autogenes (tj. Samorodný, ztotožňovaný s Kristem)[3]. Tím je ustavena primordiální božská rodina – Otec, Matka a Syn – která stojí na samotném vrcholu gnostického vesmíru neboli Pleromatu (plnosti božství)[4].

Název Barbelo pravděpodobně pochází z řeckého Barbēlō, i když jeho přesný význam zůstává nejasný. Jisté je, že ve gnostických textech označuje nejvyšší ženský princip – prvotní ženskou bytost vyemanovanou z absolutního Boha[5]. Gnostikové uctívající tuto bytost byli nazýváni Barbelognostici (či Barbeloité) podle svého hlubokého respektu k bohyni Barbelo[6]. Barbelo je v původních mýtech líčena jako zářná sláva božství a „Prvotní Myšlenka“ nepoznatelného Otce. Neviditelný a bezejmenný Bůh-Otec se v gnostické kosmologii projevuje právě skrze Barbelo – která je jeho Obrazem a Prvotním vyjádřením. Jak uvádí jedno gnostické zjevení: Barbelo byla první mocnost, „dokonalá sláva věků… prvotní Myšlenka (Boha), Jeho Obraz; stala se lůnem vesmíru, neboť byla před vším, … věčný Aeon… a první, jež povstala (z Boha)“[7]. Tímto poetickým jazykem gnostici vyjadřovali, že Barbelo jakožto Boží Myšlenka byla zrozena ještě před stvořením všeho ostatního, a stala se tak matricí veškerého stvoření.

Barbelo bývá někdy přirovnávána k Duchu Svatému v jeho mateřském aspektu nebo k Boží Moudrosti (Sofia), avšak stojí ještě výše – přímo po boku prvotního Otce jako jeho ženský protějšek[8][9]. V některých gnostických textech je nazývána také Ennoia (Myšlenka) či Pronoia (Prozřetelnost), což zdůrazňuje její úlohu prvotního intelektu a milující prozřetelné síly, která iniciuje veškeré další emanace[10]. Barbelo je tedy Božská Matka – kosmická pra-rodička – stojící u počátku všeho bytí.

Ženský princip v pleromatu: Barbelo jako Matka-Otec

Gnostikové pojímali nejzazší Božství jako dvojjediné – zahrnující jak mužský, tak ženský prvek. Postava Barbelo proto hraje klíčovou roli: představuje věčný ženský princip v Bohu, doplňující princip mužský. Barbelo je v gnostické kosmologii univerzální Matkou veškerého stvoření – duchovním „lůnem“, z něhož se rodí všechny bytosti a emanace[11]. Zároveň je však Barbelo označována za bytost androgynní, „troj-jmennou androgyni“, v níž jsou sjednoceny jak ženské, tak mužské aspekty, a která tak přesahuje běžné kategorie pohlaví[12]. Gnostické texty ji dokonce tituluji “Matka-Otec”, neboť v sobě spojuje plodivý mateřský princip i počáteční tvůrčí impulz Otce v jednotné bytosti[13]. Jinými slovy, Barbelo je božská Matka i Otec v jednom.

Tento paradoxní titul naznačuje, že podle gnostiků je nejvyšší Bůh dokonalou jednotou mužského a ženského, přesahující dualitu rodů. Zatímco ortodoxní křesťanství zdůrazňovalo výhradně otcovský (mužský) charakter Boha, gnostici vnesli do obrazu Božství mateřský, ženský element a mnohdy tak převraceli tehdejší společenské normy. Například v gnostickém spisu Pistis Sofia vystupuje Marie Magdaléna jako nositelka moudrosti (Sofie) a ta, jež nejlépe chápe Ježíšovo učení – dokonce lépe než apoštol Petr[14]. Tento motiv naznačuje, že gnostické komunity uznávaly duchovní autoritu žen (pokud byly naplněny Sofií – božskou moudrostí) a jejich potenciál překonat tradiční patriarchální řád[14][15]. Gnostický důraz na Barbelo a ženský princip božství tak měl i společenský dopad uvnitř těchto hnutí – posvátné ženství bylo rehabilitováno a ceněno jako rovnocenná součást božské plnosti.

V samotném Pleromatu (Pleromě – božské plnosti) tvoří Barbelo s Otcem prvotní pár čili syzygos. Jejich sjednocení na vrcholu Pleromatu symbolizuje, že božská Jednota zahrnuje obě polarity – Boha Otce i Bohyni Matku. Gnostici tuto myšlenku vyjadřovali právě titulem „Matka-Otec“ pro nejvyšší Bytost[4]. Barbelo jako ženský pól zajišťuje, že Božství není jen otcovské a transcendentní, ale má i mateřskou, iminentní tvář – pečující, rodící, moudře milující. Tento koncept byl v antickém kontextu revoluční. Ač církevní otcové označovali gnostiky za heretiky, nemohli popřít, že gnostické mýty představily Boha v celé plnosti – jako Otce i Matku, čímž nabízely duchovní výklad zahrnující ženský princip na nejvyšší úrovni bytí.

Barbelo jako Prozřetelnost a duchovní Světlo

Barbelo není jen pasivní kosmickou „matricí“, ale vystupuje také jako aktivní božská Síla – Prvotní Myšlenka a Prozřetelnost (Pronoia), která nadále působí v duchovním i hmotném světě. Gnostický mýtus popisuje, že Neviditelný Duch (pravěký Otec) pojal Myšlenku sám v sobě – a tato Myšlenka se stala bytostí, Barbelo, jež před něj předstoupila a nalezla u něj zalíbení[16]. Bůh Barbelo obdařil mocí podílet se s ním na stvoření všeho ostatního. Barbelo je proto nazývána Božskou Prozřetelností, pro její roli vševědoucí pečovatelky o stvoření, a zároveň Prvotní Myšlenkou – inteligentním ženským principem iniciujícím další emanace a vývoj bytí[16].

Gnostici uctívali Barbelo nejen jako transcendentní Matku v nebeské pleromatické sféře, ale připisovali jí i spasitelskou a starostlivou úlohu vůči duším uvízlým v nižších úrovních existence[17]. V některých gnostických textech dokonce Barbelo sama sestupuje, aby přinesla poznání a světlo do temnot hmotného světa. Například ve spise Trimorfní Protennoia (nacházejícím se v knihovně Nag Hammadi) promlouvá Barbelo v první osobě jako vtělená Prvotní Myšlenka a odhaluje se jako božský hlas z výšin: „Já jsem obraz Neviditelného Ducha, skrze mne má všechno svou formu; jsem Matka Světla, kterou On ustanovil jako Pannu… jsem nevýslovné lůno…“[18]. Tímto mystickým výrokem se Barbelo představuje jako emanace, která dává tvar veškerému bytí a současně jako panenská Matka Světla. Je to vize připomínající pozdější křesťanské pojetí Božské Moudrosti (Sophia) či Panny Marie, avšak v gnostickém podání má Barbelo ještě mnohem kosmičtější rozměr – je prvotním základem a matrix, z níž vzejde celé stvoření světla[19].

Barbelo v gnostických mýtech sehrává i roli Spasitelky v utajení. Často je ztotožňována s Pronoia – milosrdnou Prozřetelností, která zasahuje ve prospěch duší uvězněných v hmotě. V Tajné knize Janově vystupuje Barbelo-Pronoia jako ta, která třikrát sestoupila do nižších světů, aby probudila duchovní semeno v lidstvu a vyvedla jej z područí temnoty. Gnostici věřili, že v každém člověku dřímá „jiskra Barbelo“ – skrytý zárodek božského světla, který zapomněl na svůj původ, ale lze jej probudit[20]. Barbelo jako božská Matka a Prozřetelnost je tou, jež tuto jiskru k sobě volá zpět. Jinými slovy, spása v pojetí Barbelo-gnosticismu není vnější akt milosti, nýbrž prozření – rozpomenutí se duše na svůj božský původ a návrat onoho světélkujícího semene do pleromatického Světla. Barbelo zde působí jako světlo shůry, které na sebe bere podobu poznání (gnóze) v mysli hledajícího jedince a probouzí ho k pravé podstatě.

Je pozoruhodné, že Barbelo proniká i do gnostických vizí spojených s Ježíšem Kristem. Například v apokryfním Evangeliu Jidášově rozpoznává Jidáš v Ježíšovi bytost z vyššího božského světa a říká mu: „Vím, kdo jsi a odkud jsi přišel. Ty jsi z nesmrtelného království Barbelo.“[21][22]. Tato pasáž naznačuje, že Ježíš je gnostiky chápán jako posel pleromatu Barbelo – tedy bytost pocházející z říše Božské Matky, jež sestoupila na zem. Pro gnostiky tak Barbelo představovala nebeský původ Spasitele a garantovala, že Kristovo poselství je hlasem jak Otce, tak i Matky (skryté za ním). V některých gnostických textech se dokonce uvádí, že Kristus a Sophia (Moudrost) jsou spojenými projevy jediné božské bytosti – v jistém smyslu analogicky jako Syn a Barbelo představují dvě strany jedné pleromatické trojice. Barbelo je tak i duchovní Matkou Krista – někdy nazývaná První Myslí nebo Předzvěstí, která Krista (Autogena) na počátku spoluplodí[23][24].

Shrneme-li spirituální význam: Barbelo symbolizuje Božskou Lásku a Světlo, které pečuje o duše jako matka o své děti. Je milosrdnou průvodkyní ze světa iluze zpět k božské realitě. Spojením Barbelo (Matky) a Krista (Syna) viděli gnostici plný obraz Spasitele: Logos (Slovo) Otcovo, který sestupuje, a Sophia/Barbelo (Moudrost-Matka), jež inspiruje a doprovází k vykoupení. Každý člověk má podle tohoto učení podíl na Barbelo – Božská jiskra v nitru čekající na probuzení – a gnostická spiritualita spočívá právě v probuzení této jiskry skrze poznání, že můj původ je v Barbelo, v božské pleromatické jednotě Otce-Matky.

Barbelo a odkaz pro dnešek

Učení o Barbelo jakožto ženském aspektu Božství má nejen historický a mytologický význam, ale rezonuje i s dnešní dobou. Po staletí byly gnostické texty a jejich vizionářské pojetí Božské Matky potlačeny či zapomenuty – oficiální církev označila gnostiky za kacíře a jejich spisy byly ničeny nebo ukryty. Teprve objev knihovny Nag Hammadi v roce 1945 odhalil modernímu světu celý poklad těchto dávných učení. Díky tomu se gnostické myšlenky, včetně představy Barbelo, dostaly do širšího povědomí a začaly ovlivňovat i současné duchovní proudy – od akademického zkoumání přes New Age až po novodobé gnostické církve[25]. Zajímavé je, že v éře, kdy se společnost snaží nalézt rovnováhu mezi mužským a ženským principem (rovnoprávnost, ženská spiritualita apod.), dochází k obnovenému zájmu o gnostické pojetí Božského Ženství. To, co bylo v antice vnímáno jako nebezpečná hereze podrývající patriarchální řád, dnes mnozí vyhledávají jako inspirativní alternativu k jednostranně mužskému obrazu Boha[26]. Gnostická Bohyně Barbelo tak prožívá renesanci – nejen v akademických kruzích, ale i mezi duchovně hledajícími lidmi, kteří v ní spatřují symbol celistvosti Boha.

V moderní digitální komunitě, jako je i naše facebooková skupina, může studium Barbelo-gnosticismu sloužit k prohloubení duchovního porozumění. Barbelo nám připomíná zapomenutou pravdu: že božské Světlo má i ženskou tvář, a že v každém z nás je ukryt kousek tohoto světla – jiskra božské Matky čekající na probuzení. Pro současné gnostiky a esoteriky představuje Barbelo povzbuzení, aby hledali Boha nejen nahoře na nebi jako Otce, ale i uvnitř sebe jako Matku, která pečuje, uzdravuje a vede k Poznání. Toto poselství Barbelo je hluboce aktuální: učí nás o jednotě protikladů, o rovnováze mezi mužským a ženským, aktivním a receptivním, rozumem a intuicí – tedy o harmonii, kterou moderní svět tolik potřebuje.

Barbelo-gnosticismus tak nabízí bohatý zdroj inspirace i dnes. Učí, že pravé poznání (gnóze) zahrnuje pochopení Boha v celé jeho plnosti – jako Otce i Matky, Jednoty dvou. Přináší obraz Božství, který je dynamický a celistvý: Bůh není vzdálený autoritativní vládce, ale zároveň milující Matka i Otec, v nichž najdeme svůj prapůvod. Studium těchto gnostických myšlenek může pomoci rozšířit obzory víry a spirituality, obohatit náš vlastní vnitřní život a vnést Světlo Porozumění tam, kde dříve byly stíny dogmat. Barbelo – pramáti Světla – i po dvou tisíciletích tiše promlouvá ke všem, kdo naslouchají: zve nás, abychom objevili božskou jiskru v sobě, probudili se z duchovního spánku nevědomosti a navrátili se do plnosti Světla, odkud pocházíme. “Nepatříme temnotě – naše duše jsou dětmi Barbelo, Božské Matky, a skrze ni se navracíme Domů.”

Literatura a prameny:

• Apokryfní gnostické texty z knihovny Nag Hammadi (zejm. Tajná kniha Janova, Trimorfní Protennoia, Tripartitní traktát), překlady v: Biblioteca Gnostica.
• Šédl, J.: Textbook of Gnosticism 2.0 (Czech Gnostic Community, 2024) – encyklopedická studie gnosticismu[27][28].
• Hanegraaff, W. J. (ed.): Dictionary of Gnosis & Western Esotericism (Brill, 2005).
• Andrew Phillip Smith: A Dictionary of Gnosticism (2009) – definice hesel Barbelo a Barbelognostics[27].
• Pagels, Elaine: The Gnostic Gospels (1979) – průkopnická studie o gnosticismu a roli žen.
• Šédl, J.: The Inexpressible Mystery of Femininity in the Divine Plan (diplomová práce, 2025) – rozbor gnostického pojetí ženského principu[29][17].
• Pistis Sophia – gnostický text (3. stol.), scény s Marií Magdalskou[14].
• Evangelium podle Jidáše (gnostický spis, 2. stol.) – viz např. citace o „nesmrtelném království Barbelo“[21].

(Pozn.: Čísla v hranatých závorkách odkazují na zdroje a stránky přímých citací či faktických tvrzení – viz přiložené citace.)

---

[1] [6] [27] [28] EN Bc. Josef Šédl, DiS – TEXTBOOK OF GNOSTICISM 2.0.pdf

file://file-WbGn1rvSykdXcQ8R2hBWtR

[2] [3] [4] [5] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [23] [24] [25] [26] [29] EN Bc. Josef Šédl, DiS. – THE INEXPRESSIBLE MYSTERY OF FEMININITY IN THE DIVINE PLAN.pdf

file://file-FuXJ9GoWjn3sPHvGos2UR7

[21] Gospel of Judas – Wikipedia

https://en.wikipedia.org/wiki/Gospel_of_Judas

[22] Jesus Laughing: The „Gospel“ of Judas?

https://www.goarch.org/-/jesus-laughing-the-gospel-of-judas-