CZ/EN – HUSITSKÉ VÁLKY: ROZDĚLENÍ, PROGRAM A VEDENÍ HUSITSKÝCH SKUPIN/HUSSITE WARS: DIVISION, PROGRAM AND LEADERSHIP OF HUSSITE GROUPS

Posted on by

HISTORIE K PŘEMÝŠLENÍ: HUSITSKÉ VÁLKY: ROZDĚLENÍ, PROGRAM A VEDENÍ HUSITSKÝCH SKUPIN

Husitské války (1419–1434) představují klíčové období českých dějin, kdy se země rozdělila na několik názorových proudů, které se lišily nejen svou vírou, ale i přístupem k sociálním a politickým otázkám. Pojďme si podrobně přiblížit jednotlivé husitské skupiny, jejich ideály, vůdce a roli v těchto dramatických událostech.

  1. PRAŽSKÁ HUSITSKÁ OBEC (UMÍRNĚNÍ HUSITÉ)
    I. Program: Pražané tvořili umírněné křídlo husitského hnutí. Hlásali reformu církve, ale zároveň požadovali zachování společenského pořádku a právní kontinuity. Jejich hlavním cílem bylo naplňování čtyř pražských artikulů, které požadovaly svobodné hlásání slova Božího, přijímání podobojí, konec světského panství církve a spravedlivé trestání smrtelných hříchů.
    II. Vedení: Klíčovou postavou byl Jan z Rokycan, který se později stal husitským arcibiskupem. Pražané se snažili o smír s katolíky, ale zároveň odolávali radikálnějším proudům.
    III. Základna: Praha byla nejen duchovním, ale i politickým centrem husitské revoluce.
  1. TÁBORITÉ
    I. Program: Táborité byli radikální frakcí husitů, kteří věřili v brzký příchod Božího království na zemi. Odmítali feudální systém, soukromé vlastnictví a prosazovali komunitní sdílení majetku. Jejich náboženská praxe byla inspirována biblickým fundamentalismem, který se projevoval ve striktním dodržování Písma.
    II. Vedení: Nejvýznamnějším vůdcem byl Jan Žižka, geniální vojenský stratég, který vytvořil neporazitelnou husitskou polní armádu. Po jeho smrti převzal vedení Prokop Holý, který pokračoval v táborském radikalismu.
    III. Základna: Město Tábor se stalo symbolem revoluce, pevností, kde se uplatňovaly ideály sociální spravedlnosti a náboženské čistoty.
    IV. Václav Koranda starší byl významným táborským knězem a horlivým stoupencem učení Mistra Jana Husa. Přestože působil v Táboře během období, kdy se formovala skupina adamitů, není doloženo, že by byl jejich členem nebo vůdcem. Koranda se spíše zaměřoval na podporu táborského hnutí a účastnil se významných událostí, jako bylo shromáždění „u Křížků“ v roce 1419, kde vyzýval k obraně kalicha se zbraní v ruce. Jeho aktivity byly orientovány na širší husitské hnutí, nikoli na radikální frakci adamitů.

Autor: Peter Loeser and Eugene Ipavec – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=20108123

  1. OREBITÉ (VÝCHODNÍ ČESKÁ STRANA)
    I. Program: Orebité byli blízcí Táboritům, ale v náboženských otázkách byli o něco mírnější. Zaměřovali se na sociální spravedlnost, odmítali církevní hierarchii a kladli důraz na rovnost mezi věřícími.
    II. Vedení: Jejich hlavním vůdcem byl Diviš Bořek z Miletínka, který byl nejen válečníkem, ale i schopným diplomatem.
    III. Základna: Hora Oreb (dnešní Třebechovice pod Orebem) se stala centrem tohoto hnutí, odkud vycházely výpravy na obranu husitských ideálů.
  1. SIROTCI
    I. Program: Po smrti Jana Žižky se část jeho stoupenců seskupila do frakce nazývané Sirotci. Byli extrémně disciplinovaní a udržovali vysokou úroveň vojenské organizace. Pokračovali v agresivní politice a hájili husitské ideály se zbraní v ruce.
    II. Vedení: Prokop Holý a Prokop Malý patřili k hlavním vůdcům Sirotků, kteří se proslavili svou statečností a bojovou taktikou.
    III. Základna: Hradec Králové se stal pevností Sirotků, odkud vyráželi na spanilé jízdy, které měly šířit husitské myšlenky.
  1. JEDNOTA BRATRSKÁ (BRATŘÍCI)
    I. Program: Vznikla později jako umírněné pokračování husitského hnutí. Hlásala návrat k biblické jednoduchosti, odmítala světskou moc církve a kladla důraz na chudobu a komunitní život.
    II. Vedení: Inspirací byl Petr Chelčický, který kritizoval násilí a feudální systém. Později se vedení ujal Lukáš Pražský.
    III. Základna: Jižní Čechy byly centrem této duchovní reformy, která ovlivnila českou společnost na dlouhá staletí.
  1. ADAMITÉ (PIKARTI)
    Adamité: Radikální frakce husitského hnutí: Adamité, známí také jako pikarti, představovali jednu z nejradikálnějších sekt uvnitř husitského hnutí v 15. století. Jejich působení, ačkoli krátkodobé, zanechalo výraznou stopu v dějinách české reformace.
    Původ a ideologie: Název „adamité“ odkazuje na jejich praktiku nahoty, inspirovanou biblickým příběhem o Adamovi a Evě v ráji. Tato sekta věřila v návrat k původní čistotě lidstva před pádem do hříchu, což symbolizovali právě nahotou. Odmítali veškeré světské zákony, instituce a vlastnictví, prosazovali komunitní sdílení majetku a žili v izolovaných komunitách. Jejich náboženské přesvědčení bylo silně chiliastické; očekávali brzký příchod Božího království na Zemi a věřili, že jsou vyvoleni k jeho nastolení.
    Vůdci a klíčové postavy: Jedním z hlavních vůdců adamitů byl Adam Rohan, podle některých zdrojů pocházející z Pikardie, což vedlo k alternativnímu označení sekty jako „pikarti“. Další významnou postavou byl kněz Petr Kániš, který vedl sektu během jejího působení v Příběnicích. Pod jeho vedením se skupina radikalizovala, oddávala se chiliastickému blouznění a praktikovala sexuální orgie, což vedlo k jejich vyloučení z táborské obce.
    I. Martin Húska (zvaný též Loquis – Mluvka): Původně vedl skupinu pikartů, kteří se později transformovali v adamity. Hlásal radikální názory, včetně popírání přítomnosti Krista ve večeři Páně, a zavedl hody agapé namísto tradiční eucharistie. Po odchodu z Tábora byl zajat, donucen odvolat své učení, ale později opět upadl do hereze a byl upálen v Roudnici nad Labem 21. srpna 1421.
    II. Petr Kániš: Po Húskově zajetí převzal vedení skupiny v Příběnicích. Pod jeho vedením se skupina radikalizovala, praktikovala nahotu jako symbol návratu k rajské čistotě a oddávala se chiliastickým vizím. Byl zajat husity a upálen v Klokotech na jaře 1421.
    III. Adam Rohan: Původem belgický Francouz z Pikardie, který se prohlásil za „syna božího“ a vedl zbytek adamitů po porážce v Příběnicích. Skupina pod jeho vedením operovala z ostrova na řece Nežárce, odkud podnikala výpady do okolí. V říjnu 1421 byli poraženi vojsky Jana Žižky a většina z nich byla popravena.
    Konflikt s husity a zánik sekty: V roce 1421 byli adamité vyloučeni z Tábora a usadili se v okolí řeky Lužnice, zejména v oblasti Příběnic a později na ostrově v toku Nežárky mezi Veselím nad Lužnicí a Stráží. Jejich radikální praktiky a útoky na okolní vesnice vedly k ozbrojenému zásahu husitských vojsk pod vedením Jana Žižky. V dubnu 1421 Žižka zaútočil na jejich ležení u Příběnic, kde bylo zajato a upáleno přibližně padesát adamitů, včetně Petra Kániše. Další rozhodující střet se odehrál v říjnu téhož roku na ostrově na řece Nežárce, kde byli adamité definitivně poraženi a jejich vůdce Adam Rohan byl zabit. Tímto zásahem byla sekta adamitů prakticky zničena.
    Historický význam: Ačkoli adamité působili pouze krátce, jejich existence odráží extrémní proudy a napětí uvnitř husitského hnutí. Jejich radikální názory a praktiky ukazují na různé interpretace náboženské reformace a sociální spravedlnosti v tehdejší společnosti. Reakce husitských vůdců na adamity zároveň ilustruje snahu o udržení jednoty a kontroly nad hnutím tváří v tvář vnitřním rozporům.
    Pro hlubší pochopení role adamitů v husitském hnutí je vhodné se zaměřit na studium primárních historických pramenů a analýz, které detailně popisují jejich působení a ideologii.

Závěr: Každá z těchto skupin přispěla k dynamice husitských válek a vývoji české reformace. Od umírněných pražských husitů po radikální Adamity, husitské hnutí bylo fascinující směsicí náboženského nadšení, sociálních experimentů a vojenské geniality. Pokud byste chtěli některé z těchto kapitol prozkoumat hlouběji, dejte vědět!

Zdroje k článku:

  1. Čornej, P. – „Tajemství českých dějin: Husitská revoluce“, Praha, 2000.
  2. Kalivoda, R. – „Husitské Čechy: Společnost a ideologie“, Praha, 1985.
  3. Bartlová, M. – „Husitství: Víra, revoluce, válka“, Brno, 2002.
  4. Šmahel, F. – „Husitské království“, Praha, 2001.
  5. Spunar, P. – „Husitské války: Politika a náboženství“, Ostrava, 1995.
    Zdroje k Adamitům:
  6. Šmahel, F. – „Husitská revoluce“, Praha, 1993.
  7. Kalivoda, R. – „Husitské Čechy: Společnost a ideologie“, Praha, 1985.
  8. Bartlová, M. – „Husitství: Víra, revoluce, válka“, Brno, 2002.
  9. Spunar, P. – „Husitské války: Politika a náboženství“, Ostrava, 1995.
    Zdroje:
  10. Pověsti – Litice
  11. Příběnice

PODROBNÝ DODATEK Č.1. K ADAMITŮM:
Adamité, známí také jako „naháči“, byli radikální náboženskou sektou vzniklou během husitských válek v 15. století. Jejich teologické přesvědčení a praktiky byly natolik extrémní, že vedly k jejich izolaci, a nakonec k násilnému potlačení.
Teologické kořeny a inspirace: Adamité čerpali inspiraci z chiliastických představ o brzkém příchodu Božího království na Zemi. Jejich snaha o návrat k prvotní čistotě lidstva se projevovala doslovným napodobováním života Adama a Evy před pádem, což zahrnovalo i veřejnou nahotu jako symbol nevinnosti. Tato praxe byla vnímána jako prostředek k překonání hříchu a návratu k původnímu stavu lidstva.

Hlavní teologické principy Adamitů

  1. Návrat k rajské čistotě: Veřejná nahota byla pro Adamity symbolem duchovní čistoty a osvobození od světských pout. Tímto způsobem se snažili obnovit stav nevinnosti před prvotním hříchem.
  2. Komunitní vlastnictví: Odmítali koncept soukromého majetku, věříce, že sdílení veškerého majetku je výrazem křesťanské lásky a rovnosti. Tento princip byl inspirován raně křesťanskými komunitami, jak je popsáno ve Skutcích apoštolů.
  3. Odmítnutí církevních autorit a svátostí: Adamité zavrhovali tradiční církevní hierarchii a svátosti, včetně eucharistie. Věřili v přímý vztah jednotlivce s Bohem, bez prostřednictví kněží či církevních institucí.
  4. Chiliastické očekávání: Byli přesvědčeni o blížícím se konci světa a věřili, že pouze oni, jako vyvolení, přežijí nadcházející Boží soud a budou vládnout v novém, duchovně čistém světě.
    Významné osobnosti a jejich teologické postoje
    • Martin Húska (Loquis): Původně táborský kněz, jehož radikální názory na eucharistii a touha po obnově starokřesťanských hodů lásky (agapé) připravily půdu pro vznik adamitů. Ačkoli nebyl přímým vůdcem adamitů, jeho učení mělo na jejich formování zásadní vliv.
    • Petr Kániš: Jeden z hlavních vůdců adamitů, který vedl skupinu po jejich odchodu z Tábora do Příběnic. Pod jeho vedením se sekta radikalizovala, praktikovala veřejnou nahotu a odmítala tradiční společenské normy.
    • Adam Rohan: Charismatický vůdce, který se prohlásil za vtělení Krista. Pod jeho vedením se adamité usadili na ostrově na řece Nežárce, odkud podnikali výpady do okolí. Jeho vedení vedlo k eskalaci konfliktů s okolními komunitami.
    Pád a teologický odkaz: Radikální praktiky a izolacionismus adamitů vedly k jejich konfliktu nejen s okolními katolickými komunitami, ale i s ostatními husitskými frakcemi. V roce 1421 Jan Žižka, vůdce táborských husitů, podnikl proti nim vojenské tažení. Po několika střetech byli adamité poraženi; mnoho z nich bylo zajato a následně upáleno nebo popraveno. Tato událost ukazuje, jak i v rámci reformních hnutí mohou extrémní ideologie vést k násilným konfliktům a tragickým koncům.
    Závěr: Ačkoli existence adamitů byla krátká a jejich praktiky byly považovány za extrémní, jejich příběh nabízí hluboký pohled do dynamiky náboženských hnutí a ukazuje, jak radikální interpretace teologických konceptů mohou vést k izolaci a konfliktům. Jejich důraz na komunitní život, odmítnutí církevní hierarchie a snaha o návrat k „rajské“ čistotě reflektují touhu po autentickém duchovním prožitku, i když jejich metody byly vnímány jako kontroverzní a nepřijatelné pro širší společnost.
    Doporučená literatura pro další studium:
    • Jakub Jiří Jukl: „Adamité: Historie a vyhubení husitských naháčů“ – Tato kniha detailně mapuje vznik, vývoj a zánik adamitů v kontextu husitských válek.
    • František Šmahel: „Husitská revoluce“ – Čtyřdílná monografie poskytující široký pohled na husitské hnutí, včetně zmínek o radikálních skupinách, jako byli adamité.
    • Petr Čornej: „Tajemství českých dějin: Husitská revoluce“ – Publikace nabízející přehled husitského období s důrazem na různé frakce a jejich ideologie.
    Tyto zdroje poskytnou hlubší vhled do teologických a historických aspektů adamitů a jejich role v husitském hnutí.

PODROBNÝ DODATEK Č.2 – HISTORICKÁ PRAVDA A FILMOVÁ FIKCE: HUSITSKÁ TRILOGIE OTAKARA VÁVRY POD LUPOU

Husitské války jsou fascinující a dramatickou kapitolou českých dějin, která přímo vybízí k filmovému zpracování. Nikoho proto nepřekvapí, že se těchto událostí chopil jeden z nejvýznamnějších českých filmových tvůrců 20. století — Otakar Vávra. Jeho husitská trilogie, kterou tvoří filmy „Jan Hus“ (1954), „Jan Žižka“ (1955) a „Proti všem“ (1956), patří mezi nejznámější historické filmy v Československé kinematografii.
Ale jak moc tyto snímky odpovídají historické skutečnosti?

  1. Historický kontext vzniku trilogie
    Husitská trilogie vznikala v období vrcholného stalinismu v Československu, kdy umění bylo silně ovlivněno ideologickými požadavky komunistické strany. Husitské války byly interpretovány jako třídní boj utlačovaných proti feudální šlechtě a církvi, což bylo v sále tehdejší ideologie příhodné.
    Filmy byly tedy natáčeny nejen jako historická dramata, ale zároveň jako paralela k soudobé politické situaci. Jan Hus se stává symbolem revoluce, Jan Žižka revolučního boje a film „Proti všem“ zobrazuje vítězství lidu nad utlačovateli.
  1. Jak si filmy pohrávají s fakty
    • „Jan Hus“ (1954)
    I. Film se soustředí na Husovo kázání, jeho reformní ideje a dramatický soud v Kostnici. Postava Jana Husa je zde vykreslena jako morálně bezchybná a idealizovaná, což kontrastuje s historickými prameny, které ukazují složitější osobnost.
    II. Kostnický koncil je zobrazen jako jednoznačně zlá instituce, zatímco realita byla komplikovanější a zahrnovala politické i náboženské tlaky.
    • „Jan Žižka“ (1955)
    I. Tento díl se věnuje Žižkovu vojenskému výcviku a prvním vítězstvím husitů. Postava Žižky je vykreslena jako geniální vojenský stratég, což je historicky přesné, ale film zamlčuje jeho nemilosrdnost a politickou kalkulaci.
    II. Boje jsou heroizovány a husité prezentováni jako jednotná, neomylná masa lidu, což neodpovídá složité realitě husitských frakcí.
    • „Proti všem“ (1956)
    I. Závěrečný film trilogie se věnuje slavné bitvě u Domažlic, kde husité slavili triumf nad křižáky. Opět je zde patrná snaha vytvořit paralelu mezi husitskou obranou vlasti a moderními ideály komunistického Československa.
    II. Zde se historická fakta poměrně přesně shodují, ale chybí podstatná nuance — bitva u Domažlic byla nejen triumfem vojenské strategie, ale také důsledkem politických machinací.
  1. Ideologizace a propaganda
    Je třeba si uvědomit, že Vávrova trilogie byla produktem doby. Filmy se nevyhýbají schematickému dělení postav na „dobré“ husity a „zlou“ šlechtu a církev. To sice odpovídalo komunistické ideologii, ale historická realita byla daleko komplikovanější.
    Zatímco husité bojovali za spravedlnost a reformu církve, nebyli to ideální hrdinové bez poskvrny. Vávrovy filmy tuto skutečnost úplně pomíjejí.
  1. Umělecká kvalita a odkaz
    Ačkoliv se filmy potýkají s ideologickými zkresleními, jejich umělecká kvalita je nesporná. Výprava, kostýmy a monumentální bojové scény patří k vrcholům české kinematografie. Vávra dovedl vytvořit epické drama, které i přes svou propagandistickou povahu zůstává důležitou součástí filmového dědictví.
  1. Postava kněze Vydlinského
    Postava kněze Vydlinského se objevuje ve filmu „Proti všem“ (1956), který je součástí husitské trilogie režiséra Otakara Vávry. Tato trilogie zahrnuje filmy „Jan Hus“ (1954), „Jan Žižka“ (1955) a „Proti všem“ (1956). Kněz Vydlinský je ve filmu zobrazen jako radikální kazatel, který svými kázáními podněcuje lid k revolučním činům. Jeho postava je fiktivní a slouží k dramatickému ztvárnění náboženského fanatismu a radikalismu v období husitských válek.

V trilogii režiséra Otakara Vávry o husitském hnutí, kterou tvoří filmy „Jan Hus“ (1954), „Jan Žižka“ (1955) a „Proti všem“ (1956), se objevuje kombinace historických a fiktivních postav. Zde je přehled některých z nich:
Historické postavy:
• Jan Hus: Hlavní postava prvního filmu, reformátor a kazatel, jehož učení inspirovalo husitské hnutí.
• Jan Žižka: Vůdce husitských vojsk, klíčová postava druhého a třetího filmu.
• Zikmund Lucemburský: Král a císař, který se snažil potlačit husitské povstání; objevuje se ve všech třech filmech.
• Václav IV.: Český král a bratr Zikmunda, zobrazený v prvních dvou filmech.
• Štěpán z Pálče: Bývalý Husův přítel a později jeho oponent na Kostnickém koncilu.
• Jan Želivský: Radikální husitský kazatel, který hrál významnou roli v pražských událostech.
Fiktivní postavy:
• Kněz Vydlinský: Radikální kazatel ve filmu „Proti všem“, symbolizující náboženský fanatismus; jedná se o smyšlenou postavu.
• Miserere, šašek: Postava dvorního šaška, která slouží k odlehčení děje a poskytuje satirický pohled na události; fiktivní postava.
Je důležité poznamenat, že i u historických postav si tvůrci filmů často dovolili určitou míru dramatizace a interpretace, aby zvýraznili konflikty a emoce dané doby. Fiktivní postavy byly začleněny s cílem obohatit příběh a poskytnout divákům širší pohled na společenské a náboženské napětí té doby.

Závěr
Husitská trilogie Otakara Vávry je příkladem toho, jak historie může být ohnuta pro potřeby ideologie. Přesto má filmařskou hodnotu a poskytuje příležitost k zamyšlení nad tím, jak interpretujeme vlastní minulost. Je důležité ji sledovat s kritickým očima a nezapomínat, že historie není jen příběh o hrdinech a padouších, ale složitý obraz lidského snažení.

Zdroje:

  1. Čornej, P. – „Tajemství českých dějin: Husitská revoluce“, Praha, 2000.
  2. Kalivoda, R. – „Husitské Čechy: Společnost a ideologie“, Praha, 1985.
  3. Bartlová, M. – „Husitství: Víra, revoluce, válka“, Brno, 2002.
  4. Šmahel, F. – „Husitské království“, Praha, 2001.
  5. Klimek, T. – „Film a historie: Husitská trilogie Otakara Vávry“, Praha, 2010.
  6. Česká televize – Dokumentární cyklus „Husité ve filmu“, 2015.
  7. Pospíšil, I. – „Národní mýty a filmová propaganda“, Brno, 2008.

HISTORY TO THINK ABOUT: HUSSITE WARS: DIVISION, PROGRAM AND LEADERSHIP OF HUSSITE GROUPS

The Hussite Wars (1419–1434) represent a key period in Czech history, when the country was divided into several streams of opinion, differing not only in their faith, but also in their approach to social and political issues. Let’s take a closer look at the individual Hussite groups, their ideals, leaders and role in these dramatic events.

  1. PRAGUE HUSSITE COMMUNITY (MODERATE HUSSITES)
    I. Program: The people of Prague formed the moderate wing of the Hussite movement. They preached the reform of the Church, but at the same time demanded the preservation of social order and legal continuity. Their main goal was to fulfill the four Prague articles, which demanded the free proclamation of the Word of God, communion in both kinds of ways, the end of the secular rule of the Church and the just punishment of mortal sins.
    II. Leadership: The key figure was Jan of Rokycany, who later became the Hussite archbishop. The people of Prague tried to reconcile with the Catholics, but at the same time they resisted more radical currents.
    III. Base: Prague was not only the spiritual but also the political center of the Hussite revolution.
  1. THE TABORITES
    I. Program: The Taborites were a radical faction of the Hussites who believed in the early coming of the Kingdom of God on earth. They rejected the feudal system, private property and advocated community sharing of property. Their religious practice was inspired by biblical fundamentalism, which manifested itself in strict adherence to the Scriptures.
    II. Leadership: The most important leader was Jan Žižka, a brilliant military strategist who created an invincible Hussite field army. After his death, Prokop Holý took over the leadership and continued his radicalism in Tábor.
    III. Base: The town of Tabor became a symbol of the revolution, a fortress where the ideals of social justice and religious purity were applied.
    IV. Václav Koranda Sr. was an important priest in Tábor and an ardent supporter of the teachings of Master Jan Hus. Although he worked in Tábor during the period when the Adamite group was forming, there is no evidence that he was a member or leader. Koranda focused more on supporting the Tábor movement and participated in important events such as the „U Křížků gathering“ in 1419, where he called for the defense of the chalice with a weapon in his hand. His activities were oriented towards the wider Hussite movement, not towards the radical faction of the Adamites.
  1. OREBITS (EASTERN CZECH SIDE)
    I. Program: The Orebits were close to the Taborites, but were a little more moderate in religious matters. They focused on social justice, rejected church hierarchy and emphasized equality among believers.
    II. Leadership: Their main leader was Diviš Bořek of Miletínek, who was not only a warrior, but also a capable diplomat.
    III. Base: Mount Oreb (today’s Třebechovice pod Orebem) became the center of this movement, from where expeditions to defend Hussite ideals came out.
  1. ORPHANS
    I. Program: After the death of Jan Žižka, some of his supporters grouped into a faction called the Orphans. They were extremely disciplined and maintained a high level of military organization. They continued their aggressive policy and defended Hussite ideals with weapons in their hands.
    II. Leadership: Prokop Holý and Prokop Malý were among the main leaders of the Orphans, who became famous for their bravery and combat tactics.
    III. Base: Hradec Králové became a fortress of the Orphans, from where they set out on graceful rides to spread Hussite ideas.
  1. THE UNITY OF THE BRETHREN (BRETHREN)
    I. Program: It was founded later as a moderate continuation of the Hussite movement. It proclaimed a return to biblical simplicity, rejected the secular power of the church and emphasized poverty and community life.
    II. Leadership: The inspiration was Petr Chelčický, who criticized violence and the feudal system. Later, Lukáš Pražský took the lead.
    III. Base: South Bohemia was the centre of this spiritual reform, which influenced Czech society for many centuries.
  1. ADAMITES (PIKARTI)
    Adamites: Radical factions of the Hussite movement: The Adamites, also known as Pikarts, represented one of the most radical sects within the Hussite movement in the 15th century. Their activity, although short-lived, left a significant mark in the history of the Czech Reformation.
    Origin and Ideology: The name „Adamites“ refers to their practice of nudity, inspired by the biblical story of Adam and Eve in Eden. This sect believed in a return to the original purity of humanity before the Fall, which they symbolized by nakedness. They rejected all secular laws, institutions, and property, advocated community sharing of property, and lived in isolated communities. Their religious beliefs were strongly millenarian; they expected the soon coming of the Kingdom of God on Earth and believed that they were chosen to establish it.
    Leaders and key figures: One of the main leaders of the Adamites was Adam Rohan, according to some sources originating from Picardy, which led to the alternative designation of the sect as „pikarti“. Another important figure was priest Petr Kániš, who led the sect during its work in Příběnice. Under his leadership, the group became radicalized, indulged in millenarian delirium and practiced sexual, which led to their expulsion from the Tábor community.
    I. Martin Húska (also called Loquis – Talker): Originally he led a group of piccards who later transformed into Adamites. He preached radical views, including the denial of Christ’s presence in the Lord’s Supper, and instituted agape feasts in place of the traditional Eucharist. After leaving Tábor he was captured, forced to recant his teaching, but later fell back into heresy and was burned at the stake in Roudnice nad Labem on August 21, 1421.
    II. Petr Kániš: After Húsek’s capture, he took over the leadership of the group in Příběnice. Under his leadership, the group radicalized, practiced nudity as a symbol of the return to paradisiacal purity and indulged in millenarian visions. He was captured by the Hussites and burned at the stake in Klokoty in the spring of 1421.
    III. Adam Rohan: Originally a Belgian Frenchman from Picardy, who declared himself the „son of God“ and led the rest of the Adamites after the defeat in Příběnice. Under his leadership, the group operated from an island on the Nežárka River, from where it made raids into the surrounding area. In October 1421, they were defeated by the troops of Jan Žižka and most of them were executed.
    Conflict with the Hussites and the demise of the sect: In 1421, the Adamites were expelled from Tábor and settled around the Lužnice River, especially in the area of Příběnice and later on an island in the Nežárka River between Veselí nad Lužnicí and Stráž. Their radical practices and attacks on the surrounding villages led to an armed intervention by Hussite troops under the leadership of Jan Žižka. In April 1421, Žižka attacked their camp near Příběnice, where approximately fifty Adamites, including Petr Kániš, were captured and burned. Another decisive clash took place in October of the same year on an island on the Nežárka River, where the Adamites were definitively defeated and their leader Adam Rohan was killed. With this intervention, the sect of Adamites was practically destroyed.
    Historical significance: Although the Adamites were only short-lived, their existence reflects the extreme currents and tensions within the Hussite movement. Their radical views and practices point to different interpretations of religious reformation and social justice in the society of the time. At the same time, the reaction of the Hussite leaders to the Adamites illustrates the effort to maintain unity and control over the movement in the face of internal contradictions.
    For a deeper understanding of the role of the Adamites in the Hussite movement, it is appropriate to focus on the study of primary historical sources and analyses that describe in detail their activities and ideology.

Conclusion: Each of these groups contributed to the dynamics of the Hussite wars and the development of the Czech Reformation. From the moderate Prague Hussites to the radical Adamites, the Hussite movement was a fascinating blend of religious enthusiasm, social experimentation, and military genius. If you’d like to explore some of these chapters in more depth, let me know!

Sources for the article:

  1. Čornej, P. – „The Secret of Czech History: The Hussite Revolution“, Prague, 2000.
  2. Kalivoda, R. – „Hussite Bohemia: Society and Ideology“, Prague, 1985.
  3. Bartlová, M. – „Hussitism: Faith, Revolution, War“, Brno, 2002.
  4. Šmahel, F. – „Hussite Kingdom“, Prague, 2001.
  5. Spunar, P. – „Hussite Wars: Politics and Religion“, Ostrava, 1995.
    Sources on the Adamites:
  6. Šmahel, F. – „Hussite Revolution“, Prague, 1993.
  7. Kalivoda, R. – „Hussite Bohemia: Society and Ideology“, Prague, 1985.
  8. Bartlová, M. – „Hussitism: Faith, Revolution, War“, Brno, 2002.
  9. Spunar, P. – „Hussite Wars: Politics and Religion“, Ostrava, 1995.
    Resources:
  10. Legends – Litice
  11. Příběnice

DETAILED APPENDIX NO. 1. TO ADAMITES:
The Adamites, also known as the „naked“, were a radical religious sect formed during the Hussite Wars in the 15th century. Their theological beliefs and practices were so extreme that they were isolated and eventually violently suppressed.
Theological roots and inspiration: The Adamites drew inspiration from millenarian ideas about the imminent coming of the Kingdom of God on earth. Their efforts to return to the original purity of humanity were manifested in a literal imitation of the life of Adam and Eve before the fall, which included public nudity as a symbol of innocence. This practice was seen as a means of overcoming sin and returning to the original state of humanity.
The main theological principles of the Adamites

  1. Return to Paradise Purity: For the Adamites, public nudity was a symbol of spiritual purity and freedom from worldly bondage. In this way they sought to restore the state of innocence before original sin.
  2. Community Property: They rejected the concept of private property, believing that sharing all property is an expression of Christian love and equality. This principle was inspired by the early Christian communities, as described in the Acts of the Apostles.
  3. Rejection of Church Authority and Sacraments: The Adamites rejected the traditional Church hierarchy and sacraments, including the Eucharist. They believed in a direct relationship between the individual and God, without the mediation of priests or church institutions.
  4. Chiliastic Expectation: They were convinced of the imminent end of the world and believed that only they, as the chosen ones, would survive the coming judgment of God and reign in a new, spiritually pure world.
    Important personalities and their theological attitudes
    • Martin Húska (Loquis): Originally a priest from Tábor, whose radical views on the Eucharist and his desire to restore the old Christian feast of love (agape) paved the way for the emergence of the Adamites. Although he was not the direct leader of the Adamites, his teachings had a major influence on their formation.
    • Petr Kániš: One of the main leaders of the Adamites, who led the group after they left Tábor for Příběnice. Under his leadership, the sect became radicalized, practiced public nudity, and rejected traditional social norms.
    • Adam Rohan: A charismatic leader who declared himself to be the incarnation of Christ. Under his leadership, the Adamites settled on an island on the Nežárka River, from where they made raids into the surroundings. His leadership led to an escalation of conflicts with surrounding communities.
    The Fall and the Theological Legacy: The radical practices and isolationism of the Adamites led to their conflict not only with the surrounding Catholic communities, but also with other Hussite factions. In 1421, Jan Žižka, the leader of the Tábor Hussites, undertook a military campaign against them. After several clashes, the Adamites were defeated; Many of them were captured and subsequently burned or executed. This event shows how, even within reform movements, extreme ideologies can lead to violent conflicts and tragic outcomes.
    Conclusion: Although the Adamites‘ existence was short-lived and their practices were considered extreme, their story offers a deep insight into the dynamics of religious movements and shows how radical interpretations of theological concepts can lead to isolation and conflict. Their emphasis on community life, rejection of church hierarchy and efforts to return to „paradisiacal“ purity reflect the desire for authentic spiritual experience, even if their methods were perceived as controversial and unacceptable to the wider society.
    Recommended literature for further study:
    • Jakub Jiří Jukl: „The Adamites: The History and Extermination of the Hussite Hairless Dogs“ – This book maps in detail the origin, development and demise of the Adamites in the context of the Hussite Wars.
    • František Šmahel: „The Hussite Revolution“ – A four-volume monograph providing a broad view of the Hussite movement, including mentions of radical groups such as the Adamites.
    • Petr Čornej: „The Secret of Czech History: The Hussite Revolution“ – A publication offering an overview of the Hussite period with an emphasis on various factions and their ideologies.
    These sources will provide deeper insight into the theological and historical aspects of the Adamites and their role in the Hussite movement.

DETAILED APPENDIX NO.2 – HISTORICAL TRUTH AND FILM FICTION: OTAKAR VÁVRA’S HUSSITE TRILOGY UNDER THE MAGNIFYING GLASS

The Hussite Wars are a fascinating and dramatic chapter in Czech history that calls for a film adaptation. It is therefore not surprising that these events were taken up by one of the most important Czech filmmakers of the 20th century — Otakar Vávra. His Hussite trilogy, consisting of the films „Jan Hus“ (1954), „Jan Žižka“ (1955) and „Proti všem“ (1956), is one of the most famous historical films in Czechoslovak cinematography.
But how much do these images correspond to historical reality?

  1. Historical context of the trilogy
    The Hussite trilogy was created during the height of Stalinism in Czechoslovakia, when art was strongly influenced by the ideological demands of the Communist Party. The Hussite Wars were interpreted as a class struggle of the oppressed against the feudal nobility and the church, which was appropriate in the hall of the ideology of the time.
    The films were therefore made not only as historical dramas, but also as a parallel to the contemporary political situation. Jan Hus becomes a symbol of the revolution, Jan Žižka of the revolutionary struggle, and the film „Against Everyone“ depicts the victory of the people over the oppressors.
  1. How movies play with facts
    • „Jan Hus“ (1954)
    I. The film focuses on Hus’s preaching, his reform ideas and the dramatic trial in Constance. The figure of Jan Hus is portrayed here as morally flawless and idealized, which contrasts with historical sources that show a more complex personality.
    II. The Council of Constance is portrayed as an unambiguously evil institution, while the reality was more complicated and involved both political and religious pressures.
    • „Jan Žižka“ (1955)
    I. This episode is dedicated to Žižka’s military training and the first victories of the Hussites. The character of Žižka is portrayed as a brilliant military strategist, which is historically accurate, but the film conceals his ruthlessness and political calculation.
    II. The fights are heroized and the Hussites are presented as a unified, infallible mass of people, which does not correspond to the complex reality of the Hussite factions.
    • „Against Everyone“ (1956)
    I. The final film of the trilogy is dedicated to the famous Battle of Domažlice, where the Hussites celebrated a triumph over the Crusaders. Again, there is an obvious effort to create a parallel between the Hussite defence of the homeland and the modern ideals of communist Czechoslovakia.
    II. Here the historical facts agree quite exactly, but a significant nuance is missing — the Battle of Domažlice was not only a triumph of military strategy, but also a consequence of political machinations.
  1. Ideologization and propaganda
    It is necessary to realize that Vávra’s trilogy was a product of the time. The films do not avoid the schematic division of characters into the „good“ Hussites and the „evil“ nobility and the church. This corresponded to the communist ideology, but the historical reality was far more complicated.
    While the Hussites fought for justice and reform of the church, they were not ideal heroes without blemish. Vávra’s films completely ignore this fact.
  1. Artistic quality and legacy
    Although films struggle with ideological distortions, their artistic quality is indisputable. The set, costumes and monumental battle scenes are among the highlights of Czech cinematography. Vávra has managed to create an epic drama that, despite its propaganda nature, remains an important part of the film’s legacy.
  1. The figure of priest Vydlinský
    The character of priest Vydlinský appears in the film „Proti všem“ (Against Everyone) (1956), which is part of the Hussite trilogy directed by Otakar Vávra. This trilogy includes the films „Jan Hus“ (1954), „Jan Žižka“ (1955) and „Proti všem“ (1956). Priest Vydlinský is portrayed in the film as a radical preacher who incites people to revolutionary acts with his sermons. His character is fictitious and serves as a dramatic portrayal of religious fanaticism and radicalism during the Hussite Wars.

Director Otakar Vávra’s trilogy about the Hussite movement, which consists of the films „Jan Hus“ (1954), „Jan Žižka“ (1955) and „Proti všem“ (1956), features a combination of historical and fictional characters. Here is an overview of some of them:
Historical figures:
• Jan Hus: The main character of the first film, a reformer and preacher whose teachings inspired the Hussite movement.
• Jan Žižka: The leader of the Hussite armies, a key figure in the second and third films.
• Sigismund of Luxembourg: King and emperor who tried to suppress the Hussite uprising; appears in all three films.
• Wenceslas IV: King of Bohemia and brother of Sigismund, portrayed in the first two films.
• Štěpán of Páleč: A former friend of Hus and later his opponent at the Council of Constance.
• Jan Želivský: A radical Hussite preacher who played an important role in the events in Prague.
Fictional characters:
• Priest Vydlinský: A radical preacher in the film „Against All“, symbolizing religious fanaticism; he is a fictional character.
• Miserere, jester: A court jester character who serves to lighten the plot and provide a satirical view of events; fictional character.
It’s important to note that even with historical figures, filmmakers often allowed themselves a certain amount of dramatization and interpretation to highlight the conflicts and emotions of the time. Fictional characters were incorporated to enrich the story and provide viewers with a broader perspective on the social and religious tensions of the time.

Conclusion
Otakar Vávra’s Hussite trilogy is an example of how history can be bent for the needs of ideology. Nevertheless, it has a cinematic value and provides an opportunity to reflect on how we interpret our own past. It is important to watch it with critical eyes and not to forget that history is not just a story about heroes and villains, but a complex picture of human endeavor.

Resources:

  1. Čornej, P. – „The Secret of Czech History: The Hussite Revolution“, Prague, 2000.
  2. Kalivoda, R. – „Hussite Bohemia: Society and Ideology“, Prague, 1985.
  3. Bartlová, M. – „Hussitism: Faith, Revolution, War“, Brno, 2002.
  4. Šmahel, F. – „Hussite Kingdom“, Prague, 2001.
  5. Klimek, T. – „Film and History: The Hussite Trilogy of Otakar Vávra“, Prague, 2010.
  6. Czech Television – Documentary series „Hussites in Film“, 2015.
  7. Pospíšil, I. – „National Myths and Film Propaganda“, Brno, 2008.

Napsat komentář