Vytvoření iluze štěstí

Jedním z velkých triků Stvořitele-Demiurga, který lidstvo podněcuje k perpetuum mobile, je vytvoření iluze štěstí. Lidé vždy měli a stále mají iluzi, že stačí trochu úsilí a univerzální štěstí, harmonie, mír, laskavost jsou možné již nyní, maximálně – za jednu či dvě generace.

Amenhotep IV (Achnaton) a Nefertiti se snažili vštípit myšlenku jediného boha – boha Slunce Atona – již ve 14. století př. n. l. Amenhotep zničil panteon bohů a nesčetné kněžské kulty; město Amarna vytvořené Achnatonem se stalo zahradním městem, kde i otroci a obyčejní lidé nežili v ubohých chatrčích, ale v prostorných a zdobených příbytcích. Posílil zákony čistého a spravedlivého života – „ma’at“ – pro své poddané. Tento první pokus postavit ideál nejvyššího a spravedlivého Boha nad řadu náročných a rozmarných drobných bůžků selhal ještě za Achnatonova života.

Během několika let se rajská zahrada změnila v peklo na zemi. Kult Slunce byl nahrazen jeho vlastním kultem, šílenství a strach zapustily kořeny v duších Achnatona, kterého před vlastním lidem chránili krutí Núbijci. Utopie se změnila v antiutopii. Achnatonovy nástupci ho vyhodili z hrobu a následně srovnali hrobku se zemí.

To byl předchůdce epického lidského dramatu. Následně se lidé (od židovských proroků a prvních křesťanských komunit až po ilumináty, Thomase Mora, Campanellu, osvícence a komunisty) mnohokrát pokoušeli vytvořit šťastnou společnost a pokaždé vše skončilo hrůzou, nenávistí a krví, protože původně zkažená povaha člověka snadno porazila i ty nejjasnější a nejlepší úmysly.

Scénář se opakuje, je neměnný: temnota – snaha uniknout z temnoty – představa spásného schodiště ke světlu – povzbudivé obrysy budování budoucnosti – akvizice – soumračné konkávy bídy a nevědomosti, triumf těla a rozkladu – temnota, reptání, vzpoura a znovu – ještě nezformovaná touha po světle.

Aspirace na iluzorní štěstí umožnila lidem vytvořit jedinečnou civilizaci během směšně krátké doby, ale cena za tyto výdobytky je obrovská.

Jaký je smysl toho všeho? Jaké jsou cíle Demiurga? Můžeme se jen dohadovat…

Creating the illusion of happiness

One of the great tricks of the Creator-Demiurge that encourage humanity to perpetual motion is the creation of the illusion of happiness. People have always had and still have the illusion that it takes a little effort and universal happiness, harmony, peace, kindness are possible already now, maximum – in one or two generations.

Amenhotep IV (Echnaton) and Nefertiti tried to instill the idea of one God – the Sun-god Aton – as early as in the 14th century B.C. Amenhotep annihilated the pantheon of Gods and countless priestly cults; the city of Amarna created by Akhetaton became a garden city where even slaves and regular people lived not in pitiful huts but in spacious and decorated dwellings. He reinforced the laws of pure and just life – “ma’at” – for his subjects. This first attempt to put the ideal of a Supreme and just God above an array of demanding and capricious small idols failed even when Akhetaton was alive.

Within a few years, the Garden of Eden turned into hell on earth. The cult of the Sun was replaced by his own cult, madness and fear found root in the souls of Akhetaton who was protected from his own people by cruel Nubians. Utopia turned to be an anti-utopia. Akhetaton’s successors chucked him out of his grave and consequently levelled the tomb to the ground.

This was the forerunner of epic human drama. Subsequently, many times people (from Jewish prophets and early Christian communities to the Illuminati, Thomas More, Campanella, Enlightenment figures and communists) tried to create a happy society, and each time everything ended in horror, hatred and blood, because the initially vicious nature of man easily defeated the brightest and best intentions.

The script repeats itself, it is unchangeable: darkness – striving to escape from darkness – the idea of a saving staircase to light – encouraging contours of the Building of the future – an acquisition – dusky concaves of squalor and ignorance, the triumph of flesh and decay – darkness, grumble, revolt and again – not yet formed hankering for light.

Aspiration for illusory happiness allowed people to create a unique civilization within a ludicrously short time but the price for these achievements is enormous.

What is the meaning of all this? What are the goals of the Demiurge? We can only guess…