https://herohero.co/textbookofgnosticism2023

HISTORICKÝ VÝVOJ SETHIÁNSKÉHO GNOSTICISMU

Vznik a rozkvět (2.–3. století): Sethiánský Gnosticismus patřil k hlavním proudům starověké gnóze ve 2. a 3. století n. l., vedle Valentiniánství a Basilidiánství (Sethianism – Wikipedia). Jeho počátky jsou kladeny do poloviny 2. století, kdy došlo k syntéze dvou starších proudů v prostředí helénistického židovstva (Sethianism – Wikipedia). Podle badatele Johna D. Turnera stál na počátku židovský barbeloitský okruh (uctívači Barbelo, prvotní emanace Nejvyššího Boha) a skupina exegetů kolem biblického Seta (tzv. Sethiáni hlásící se k „semeni Seta“) (Sethianism – Wikipedia). Tyto proudy se ve 2. stol. prolnuly s raně křesťanskými baptistickými skupinami: Barbeloité přijali představu o věčném Kristu jako Synu emanace Barbelo (nazýván Autogenes – „Sebezrozený“), jehož vtělením byl pozemský Ježíš (Sethianism – Wikipedia). Pozemský Ježíš byl chápán doketicky (jako pouhé zdání člověka), které při křtu přijalo Kristovo pomazání, podobně jako adepti sekty při svém křtu přijímali totožné pomazání Ducha (Sethianism – Wikipedia). V pozdějším 2. století splynuli christianizovaní Barbeloité se skupinou Sethiánů a vytvořili tak gnostickou komunitu Sethiánů, přičemž ztotožnili biblického Seta s Kristem jako nositele pravého Božího obrazu (Sethianism – Wikipedia). Seta – třetího syna Adamova – pokládali za prvního příjemce božské gnóze a svého duchovního praotce (Sethianism – Wikipedia).

HISTORICAL DEVELOPMENT OF SETIAN GNOSTICISM

Origin and flourishing (2nd–3rd centuries): Setian Gnosticism was one of the main streams of ancient Gnosis in the 2nd and 3rd centuries AD, alongside Valentinian and Basilianism (Sethianism – Wikipedia). Its origins date back to the middle of the 2nd century, when two older streams were synthesized in the environment of Hellenistic Jewry (Sethianism – Wikipedia). According to researcher John D. Turner, it began with the Jewish Barbeloite circle (the worshippers of Barbelo, the primordial emanation of the Supreme God) and a group of exegetes around the biblical Seth (the so-called Seth). Setians claiming to be „seed of Seth“) (Sethianism – Wikipedia). These currents merged with early Christian Baptist groups in the 2nd century: the Barbeloites adopted the idea of the eternal Christ as the Son of the Emanation Barbelo (called Autogenes – „Self-born“), whose incarnation was the earthly Jesus (Sethianism – Wikipedia). The earthly Jesus was understood in a docetic way (as a mere appearance of a man), which received Christ’s anointing at baptism, just as the adepts of a sect received the same anointing of the Spirit at their baptism (Sethianism – Wikipedia). In the later 2nd century, the Christianized Barbeloites merged with the Setian group to form the Gnostic community of the Setians, identifying the biblical Seth with Christ as the bearer of the true image of God (Sethianism – Wikipedia). They considered Seth, the third son of Adam, to be the first recipient of divine Gnosis and their spiritual forefather (Sethianism – Wikipedia).